Netopýři sice vidí, ale aby se orientovali v prostoru, když je v noci tma, většina druhů používá echolokaci. To znamená, že zjišťují vzdálenost okolních objektů pomocí odraženého zvuku. Někteří netopýři dokonce dokážou rozeznat komára od brouka podle toho, jak rychle mávají křídly.

 Zajímavé informace: Většina netopýrů vytváří v hrtanu zvukové impulzy, které pak vychází ven ústy nebo nosem. Své velké uši používají k zachycení zvukových vln, které se odrazí od okolních objektů. Díky nim si netopýr v hlavě vytvoří 3D obraz svého okolí. Dokáže rozpoznat polohu, tvar a vzdálenost objektu, a to i ve změti zvuků, které vydávají jiní netopýři.

 Echolokace netopýra musí být neuvěřitelně přesná, protože by stačila odchylka jen jedné milisekundy (jedné tisíciny sekundy) a netopýr by mohl svůj cíl minout až o 17 centimetrů. Podle některých odborníků se zdá nemožné určit dobu, za jakou se vrátí odražený zvuk, s přesností větší než jedna milisekunda. Z pokusů ale vyplývá, že netopýři ji dokážou určit dokonce s přesností 10 nanosekund (jedna stomiliontina sekundy). To jim umožňuje zjistit vzdálenost okolních objektů s přesností jednoho milimetru nebo i méně.

 Odborníci vyvinuli elektronickou slepeckou hůl, která využívá echolokaci, aby nevidomým pomáhala orientovat se v okolí. Pomáhá jim také vyhnout se překážkám, včetně těch v úrovni hlavy, jako jsou třeba vyčnívající větve stromů. „Hlavní inspirací pro naši práci byly úžasné možnosti, jaké dává echolokace netopýrům,“ říká Brian Hoyle a Dean Waters, dva konstruktéři zařízení přezdívaného netopýří hůl.

 Co si o tom myslíte? Je echolokace netopýra výsledkem evoluce, nebo ji někdo vymyslel?