Co říká Bible

Své duchovní potřeby můžete uspokojit

DUCHOVNÍ potřeby mají pro život člověka zásadní význam, stejně jako potřeba jíst. Když máme hlad, můžeme si vybrat z nepřeberného množství výživných pokrmů. Platí totéž i v případě našich duchovních potřeb? Můžeme je uspokojit zkrátka tím, že si vybereme kteroukoli z nesčetných kulturních či náboženských aktivit, jež se za tím účelem nabízí?

Mnozí lidé mají za to, že pokud se člověk věnuje něčemu duchovnímu, pak vlastně nezáleží na tom, čemu věří nebo jaký náboženský směr preferuje. Co si o tom myslíte vy? Záleží na tom, jak uspokojujete své duchovní potřeby? Co k tomu říká Bible?

Kdy má život skutečný duchovní rozměr

Bible ukazuje, z čeho pramení naše schopnost vnímat duchovní věci. V 1. Mojžíšově 1:27 je řečeno: „Bůh přistoupil k tomu, aby stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu; stvořil je jako muže a ženu.“ Jehova Bůh je duchovní osoba, a tak se mu první člověk Adam podobal ne ve fyzickém ohledu, ale spíše svými vlastnostmi. Byl podobně jako jeho Stvořitel schopen oceňovat a projevovat nesobeckou lásku, laskavost, soucit, spravedlnost či sebeovládání. Byl také obdařen svědomím, tedy vnitřním mravním cítěním, jež ho mělo vést, aby se rozhodoval v souladu s Božími zákony. Tyto dary, které od Stvořitele dostal, ho odlišovaly od zvířat a umožňovaly mu konat jeho vůli. (1. Mojžíšova 1:28; Římanům 2:14)

Bible ukazuje, co je jedním z klíčů k tomu, aby život měl skutečný duchovní rozměr. V 1. Korinťanům 2:12–15 je o duchovním člověku řečeno, že přijímá „ducha, který je od Boha“.  Tímto duchem je Boží činná síla, jejíž působení je nutným předpokladem pro to, aby člověk rozuměl duchovním věcem. Člověk je tak schopen zkoumat a chápat záležitosti z duchovního hlediska. Naproti tomu ten, kdo Božího ducha nemá, je označen jako hmotný člověk a je o něm řečeno, že duchovní věci pokládá za pošetilé. Jeho závěry jsou tedy omezeny, protože vycházejí jen z toho, co je možné zjistit lidskou moudrostí.

Ačkoli naše schopnost vnímat duchovní věci pramení z toho, že jsme byli stvořeni k Božímu obrazu, skutečný duchovní rozměr nemůžeme svému životu dodat ani prostřednictvím sebepoznání, ani pomocí lidské moudrosti, ani vlastním úsilím. Je zapotřebí, aby na nás působil Boží svatý duch. O lidech, kteří na sebe Božího ducha nechtějí nechat působit, ale raději se řídí podle svých vlastních tužeb a jednají bezbožně, je řečeno, že nemají duchovní smýšlení. Ovládají je tělesné žádosti a sklony. (1. Korinťanům 2:14; Juda 18, 19)

Jak své duchovní potřeby uspokojit

Základem pro skutečné duchovní uspokojení je uznat, že naším Stvořitelem je Jehova a že jemu vděčíme za svou existenci. (Zjevení 4:11) Z toho vyplývá, že náš život má skutečný význam jen tehdy, když konáme Boží vůli. (Žalm 115:1) Konání Boží vůle dává životu smysl a uspokojuje tak jednu z našich základních duchovních potřeb, která je pro život stejně důležitá jako jídlo. Ježíš, který byl znám jako velmi duchovní člověk, proto mohl říci: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal.“ (Jan 4:34) Činění Boží vůle ho posilovalo a přinášelo mu osvěžení a uspokojení.

Jelikož jsme stvořeni k Božímu obrazu, závisí naše duchovní uspokojení i na tom, zda svou osobnost přizpůsobujeme osobnosti Boží. (Kolosanům 3:10) Díky tomu se můžeme vyhnout jednání, které by nás degradovalo nebo které by narušovalo naše vztahy s druhými. (Efezanům 4:24–32) Rozhodneme-li se řídit Jehovovými měřítky, náš život se zkvalitní. Přispěje to také k našemu vnitřnímu klidu, protože budeme ušetřeni zdrcujících výčitek svědomí. (Římanům 2:15)

Další důležitou skutečnost související s uspokojením duchovních potřeb odhalil Ježíš, když řekl: „Člověk nebude žít ze samotného chleba, ale z každého výroku, který vychází z Jehovových úst.“ (Matouš 4:4) Naše duchovní zdraví vyžaduje neustálou péči. Prostřednictvím Bible Jehova odpovídá na životně důležité otázky, které si lidé přirozeně kladou. (2. Timoteovi 3:16, 17)

Cesta ke skutečnému štěstí

Kručení v břiše může člověk zahnat i tak, že si dá nějaké nezdravé jídlo. Stejné to může být s naším duchovním hladem. Můžeme ho zahnat studiem prázdných filozofií nebo podobnými činnostmi. Ovšem tak jako nekvalitní strava zákonitě vede k podvýživě, nemocím nebo něčemu ještě horšímu, i nesprávné uspokojování duchovních potřeb člověku nakonec uškodí.

Jestliže si však vytváříme vztah k Jehovovi Bohu, snažíme se konat jeho vůli a přijímáme jeho vedení, pak si sami ověříme pravdivost následujícího biblického výroku: „Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu.“ (Matouš 5:3)

ZAJÍMALO BY VÁS?

▪ Z čeho pramení naše duchovní potřeby? (1. Mojžíšova 1:27)

▪ Můžeme své duchovní potřeby uspokojit sami? (1. Korinťanům 2:12–15)

▪ Co musíme dělat pro uspokojení svých duchovních potřeb? (Matouš 4:4; Jan 4:34; Kolosanům 3:10)

[Praporek na straně 13]

Nesprávné uspokojování duchovních potřeb člověku nakonec uškodí