Co říká Bible

Může sebetrýznění upevnit váš vztah k Bohu?

VĚTŠINU lidí by ani nenapadlo, že by si sami působili bolest. Přesto věřící, kteří se týrají například sebemrskáním, extrémně přísným půstem nebo nošením hrubých žíněných rouch, jež jim rozdírají kůži, bývají oslavováni jako vzory bohabojnosti. Tyto zvyky nejsou jen záležitostí dávné minulosti. Podle nedávných zpráv v médiích praktikují sebemrskání i významní náboženští představitelé v dnešní době.

Co vede lidi k tomu, aby své náboženské cítění projevovali tímto způsobem? Jak uvedl mluvčí jedné takzvaně křesťanské organizace, „pokud člověk dobrovolně snáší určité nepohodlí, může se tak připojit k Ježíši Kristu a sdílet utrpení, které dobrovolně podstoupil, aby nás osvobodil od hříchu“. Důležitější než názory náboženských vůdců je ale to, co o tomto námětu říká sama Bible.

Pečujte o své tělo

K tomu, aby lidé Boha uctívali prostřednictvím sebetrýznění, Bible nejen nevybízí, ale dokonce to ani neschvaluje. Bohabojné lidi naopak jednoznačně vybízí, aby o své tělo pečovali. Je například zajímavé, že když mluví o náklonnosti mezi manželem a manželkou, poukazuje na to, jak člověk přirozeně zachází se svým tělem. Říká: „Manželé [by měli] milovat své manželky jako svá vlastní těla. . . . Nikdo nikdy neměl v nenávisti své vlastní tělo; ale živí je a něžně je chová, stejně jako i Kristus něžně chová sbor.“ (Efezanům 5:28, 29)

Měla by vybídka, aby muž miloval manželku jako své tělo, nějaký smysl, kdyby se od Božích služebníků očekávalo, že své tělo budou při uctívání poškozovat? Je zřejmé, že ti, kdo mají úctu k biblickým zásadám, by měli o své tělo pečovat, a dokonce ho do určité míry mít rádi. Podobně by měli milovat i svého manželského partnera.

Bible obsahuje řadu pokynů, které čtenářům v péči o tělo pomáhají. Mluví například o tom, že je dobré se přiměřeně věnovat cvičení. (1. Timoteovi 4:8) Poukazuje na to, že určité potraviny mohou být ze zdravotního  hlediska přínosné, a varuje před negativními důsledky špatných stravovacích návyků. (Přísloví 23:20, 21; 1. Timoteovi 5:23) Vybízí lidi, aby se starali o své zdraví, a mohli tak vést aktivní život. (Kazatel 9:4) Pokud Bible své čtenáře povzbuzuje, aby v těchto ohledech své zdraví chránili, bylo by logické, kdyby od nich zároveň žádala, aby si ubližovali? (2. Korinťanům 7:1)

Měli by křesťané podstupovat stejné utrpení jako Ježíš?

Některé náboženské organizace povzbuzují své členy k sebetrýznění tím, že přespříliš zdůrazňují utrpení, které snášel Ježíš a jeho první následovníci. Utrpení, o kterém se Bible zmiňuje, si však Boží služebníci nikdy nepůsobili sami. Když pisatelé Bible poukazovali na Kristovo strádání, jejich cílem bylo křesťany povzbudit, aby utrpení snášeli, a ne aby si ho sami způsobovali. Ti, kdo si dnes záměrně ubližují, tedy Ježíše Krista nenapodobují.

Znázorněme si to: Představte si, že nějakého vašeho přítele, kterého si vážíte, obklopí rozzuřený dav a začne ho urážet a bít. Váš přítel tento útok pokojně snáší a údery ani urážky neoplácí. Co byste udělali, kdybyste ho chtěli napodobit? Začali byste se sami bít a nadávat si? Určitě ne. Tím byste ve skutečnosti napodobili jednání onoho davu. Spíš byste se v případě podobného útoku také snažili neoplácet.

Od Kristových následovníků se tedy neočekává, že si budou sami působit bolest a tak vlastně napodobovat ty, kdo Ježíšovi ubližovali a snažili se ho zabít. (Jan 5:18; 7:1, 25; 8:40; 11:53) V situacích, kdy čelí pronásledování, by naopak měli napodobit Ježíše a jednat pokojně. (Jan 15:20)

Nebiblický a zvrácený zvyk

Už v předkřesťanské éře existoval Zákon, který ovlivňoval způsob života Židů i jejich uctívání a který jim nedovoloval jakkoli poškozovat své tělo. Například jim jednoznačně zakazoval, aby si na těle dělali řezné rány, což byl zvyk, který byl mezi ostatními starověkými národy zjevně rozšířený. (3. Mojžíšova 19:28; 5. Mojžíšova 14:1) Pokud si tedy Bůh nepřál, aby si lidé dělali na těle řezné rány, určitě ani nechce, aby se bičovali nebo si jinak ubližovali. Bible mluví jasně — úmyslné poškozování vlastního těla je Bohu nepřijatelné.

Stejně jako umělec touží po tom, aby si druzí jeho díla vážili, i Jehova Bůh si přeje, aby lidé měli úctu ke svému tělu, které vytvořil. (Žalm 139:14–16) Sebepoškozování tedy vztah člověka k Bohu neposiluje. Naopak ho vážně narušuje a zároveň překrucuje poselství evangelií.

O těchto zvrácených zvyklostech apoštol Pavel pod inspirací napsal: „Právě tyto věci vlastní vskutku zdání moudrosti v dobrovolně přijatém způsobu uctívání a zdánlivé pokoře, krutém zacházení s tělem; ale nemají hodnotu v boji proti uspokojování těla.“ (Kolosanům 2:20–23) Člověku, který se chce přiblížit k Bohu, tedy sebepoškozování nijak neprospěje. Naopak požadavky, které Bůh na své ctitele má, jsou občerstvující, laskavé a není těžké jim vyhovět. (Matouš 11:28–30)

ZAJÍMALO BY VÁS?

● Jak Bůh pohlíží na lidské tělo? (Žalm 139:13–16)

● Může vám sebetrýznění pomoci v boji proti nesprávným touhám? (Kolosanům 2:20–23)

● Má být pravé uctívání tíživé a drsné? (Matouš 11:28–30)

[Praporek na straně 11]

Bible mluví jasně — úmyslné poškozování vlastního těla je Bohu nepřijatelné.

[Obrázek na straně 10]

Poutník v bolestech stoupá ke kostelu

[Podpisek]

© 2010 photolibrary.com