Co na to rodiče

Pokud jste rodič předškolního dítěte, pravděpodobně musíte zvládat náročné úkoly. Jak si například poradit se záchvaty vzteku? Jak své dítě poučovat o tom, co je správné a co ne? A jak ho usměrňovat s vyrovnaností? Podívejme se, jak si s tím někteří rodiče poradili.

ZÁCHVATY VZTEKU

„V období vzdoru dítě očekává, že dostane, co chce. Bylo to tak i u našeho syna. Když jsme mu nevyhověli, házel věcmi. Bylo to naše první dítě a my jsme se záchvaty vzteku neměli žádné zkušenosti. Ani nás moc neuklidnilo, když nám druzí říkali, že takové chování je normální.“ (Susan, Keňa)

„Když byly naší dceři dva roky, stávalo se, že si lehla na zem, křičela, brečela, kopala . . . Bylo to nesnesitelné. Snažit se jí v tu chvíli domlouvat nemělo smysl. Tak jsme ji s manželem pokaždé poslali do jejího pokoje a klidně jsme jí řekli, že až to bude dobré, může přijít a promluvíme si o tom. Jakmile se zklidnila, jeden z nás šel za ní a vysvětlil jí, proč se takhle nemůže chovat. Tato metoda byla účinná. Jednou jsme dokonce zaslechli, jak se modlí o odpuštění. Časem záchvatů vzteku ubývalo a nakonec přestaly úplně.“ (Yolanda, Španělsko)

„Batolata zkoušejí, kam až můžou zajít. Pokud dítěti dovolíte, aby dělalo to, co jste jasně zakázali, je to pro něj matoucí. Zjistili jsme, že když jsme pevní a důslední, děti postupně pochopí, že křikem nic nezískají.“ (Neil, Británie)

UKÁZŇOVÁNÍ

„U dítěte do pěti let je těžké poznat, jestli vás opravdu vnímá. Je proto důležité opakovat mu, co jste řekli. Musíte mu věci připomínat pořád dokola — i když máte pocit, že už jste to řekli stokrát —, mluvit s ním pevným tónem a doplnit to gesty.“ (Serge, Francie)

„Každé z našich čtyř dětí je jiné, ačkoli vyrůstaly ve stejném prostředí. Jedna dcera se rozbrečí, jakmile zjistí, že nás zklamala, další zkouší, co všechno si může dovolit. V některých případech stačí přísně se podívat nebo vyhubovat, kdežto jindy musí děti pocítit následky.“ (Nathan, Kanada)

„Důležité je nedělat žádné kompromisy. Zároveň by však rodiče neměli být dogmatičtí a nepružní. Myslíme si, že když dítě projeví upřímnou lítost, je lepší být rozumný a trest zmírnit.“ (Matthieu, Francie)

 „Snažím se nedávat příliš mnoho pravidel, ale o těch, která máme, se nediskutuje. Můj tříletý syn ví, co ho čeká, když neposlechne, a to mu pomáhá, aby se choval dobře. Je pravda, že když jsem unavená, bylo by pro mě snazší jeho špatné chování přejít. Chci ale být důsledná, a proto se přinutím jednat. Bez důslednosti to prostě nejde.“ (Natalie, Kanada)

DŮSLEDNOST

„Zdá se, že malé děti mají jakýsi paměťový čip, který zaznamená jakoukoli nedůslednost ze strany rodičů.“ (Milton, Bolívie)

„Náš kluk se někdy ptá na tutéž věc různými způsoby a zkouší, jestli nedostane jinou odpověď. Nebo když já řeknu jednu věc a manželka něco jiného, vidí v tom skulinku, kterou může využít.“ (Ángel, Španělsko)

„Stávalo se, že když jsem měla dobrou náladu, synovi všechno prošlo, ale když jsem byla ve špatném rozpoložení, přísně jsem ho potrestala. Zjistila jsem, že pak zlobí ještě víc.“ (Kjong-ok, Korea)

„Je důležité, aby malé dítě pochopilo, že když je určité chování špatné teď, bude špatné vždycky.“ (Antonio, Brazílie)

„Pokud rodiče nejsou důslední, pro dítě budou jejich reakce nepředvídatelné a bude se domnívat, že se táta s mámou rozhodují podle nálady. Jestliže se ale rodiče pevně drží určitých zásad, děti vědí, že to, co je špatné, je špatné vždycky. Je to jeden ze způsobů, jak dítěti poskytnout bezpečí a lásku.“ (Gilmar, Brazílie)

„Děti dovedou využívat situace, ve kterých se zdá, že rodič nemá jinou možnost než jim vyhovět — například když jsou kolem další lidé. Pokud s něčím nesouhlasím, řeknu ‚Ne‘ hned na začátku a dám synovi jasně najevo, že neustálým žadoněním nic nezíská.“ (Čchang-sok, Korea)

„Oba rodiče musejí táhnout za jeden provaz. Pokud se s manželkou na něčem neshodneme, promluvíme si o tom soukromě. Děti dokážou vystihnout, kdy jejich rodiče nejsou jednotní, a snaží se z této situace těžit.“ (Jesús, Španělsko)

„Když dítě ví, že jeho rodiče jsou zajedno a nemůže s nimi manipulovat, dává mu to pocit jistoty. Ví, co může očekávat, jak v případě, že je poslušné, tak i tehdy, když poslušné není.“ (Damaris, Německo)

„Pro mě a mou manželku důslednost znamená také to, že dodržíme slovo, když naší dceři slíbíme něco hezkého. Tím se učí, že na naše sliby se může spolehnout.“ (Hendrick, Německo)

„Kdyby můj zaměstnavatel neustále měnil požadavky, které na mě má, štvalo by mě to. U dětí je to stejné. Když znají pravidla a vědí, že se nezmění, mají pocit bezpečí. Potřebují také vědět, jaké následky bude mít neposlušnost a že ani ty se nezmění.“ (Glenn, Kanada)

[Praporek na straně 8]

„Ať vaše Ano znamená ano, vaše Ne ne.“ (Jakub 5:12)

 [Rámeček a obrázky na straně 9]

ZKUŠENOST ZE ŽIVOTA

Neplánované těhotenství — Jak jsme to zvládli

Vyprávějí Tom a Yoonhee Hanovi

Tom: Byli jsme svoji teprve šest měsíců, když Yoonhee zjistila, že je těhotná. Navenek jsem zůstal klidný, protože jsem chtěl, aby Yoonhee měla jistotu, že se o mě může opřít. Uvnitř jsem ale panikařil.

Yoonhee: Byla jsem zničená a vyděšená. Pořád jsem jenom brečela; měla jsem pocit, že nejsem připravená být matkou a že to nezvládnu.

Tom: A já zas nebyl připravený stát se otcem. Když jsme si ale promluvili s dalšími rodiči, zjistili jsme, že neplánované těhotenství je častější, než jsme si mysleli. Pomohlo nám také, když jsme od jiných rodičů slyšeli, jak krásné je být táta a máma. Strach a nejistotu postupně vystřídalo radostné očekávání.

Yoonhee: Když se Amanda narodila, začaly vznikat další náročné situace. Neustále brečela a já jsem řadu týdnů vůbec nespala. Ztratila jsem chuť k jídlu a byla jsem hrozně unavená. Zpočátku jsem nechtěla chodit mezi lidi. Uvědomila jsem si ale, že když budu sedět doma, nijak mi to nepomůže. Rozhodla jsem se, že budu trávit čas s dalšími novopečenými maminkami. Mohla jsem s nimi prodiskutovat některé situace a to mi pomohlo, abych pochopila, že nejsem jediná, kdo má tyhle problémy.

Tom: Snažil jsem se, abychom pokračovali v činnostech, na které jsme byli zvyklí. Například protože jsme svědkové Jehovovi, byli jsme rozhodnuti pravidelně chodit do kazatelské služby a na křesťanská shromáždění. Mít dítě také znamená velké výdaje a některé jsou nečekané. Udělali jsme všechno pro to, abychom zbytečně neutráceli a nedostali se do dluhů, protože by to vedlo k dalšímu stresu.

Yoonhee: Zpočátku jsem si myslela, že nebude praktické chodit do kazatelské služby, protože děti mohou vyrušovat. Ale lidé mají děti opravdu rádi. Když jsem si to uvědomila, pomohlo mi to ve službě pokračovat a mít větší radost z toho, že Amandu mám.

Tom: Bible říká, že děti jsou „dědictví od Jehovy“ a „odměna“. (Žalm 127:3) Tato slova pro mě znamenají, že dítě je vzácný dar. Dědictví můžete dobře investovat, anebo ho promrhat. Stejné je to i v případě dítěte. Zjišťuji, že každé období dětství je jedinečné, a jakmile ho promarníte, už ho nelze vrátit. Proto chci být součástí Amandina života v každém z nich.

Yoonhee: Život nám připravuje různá překvapení a musím říct, že neplánované dítě nepatří k těm nepříjemným. Amandě je teď šest let a já si neumím představit, že bych ji neměla.

[Obrázek]

Tom, Yoonhee a jejich dcera Amanda