Přejít k článku

Přejít na obsah

 PRO RODINY | VÝCHOVA DĚTÍ

Co když si vaše dospívající dítě ubližuje

Co když si vaše dospívající dítě ubližuje

PROBLÉM

Zjistili jste, že si vaše dospívající dcera záměrně způsobuje zranění *. Říkáte si: Proč to dělá? Chce se zabít?

Pravděpodobně ne. Každopádně ale potřebuje pomoc. Co pro ni můžete udělat? Nejprve si přečtěte, co by se za takovým chováním mohlo skrývat. *

PROČ TO TAK JE

Je sebepoškozování jenom módní výstřelek? Je pravda, že někteří mladí lidé si začnou ubližovat proto, že to dělá někdo jiný. I v takovém případě se ale nejedná o typický módní výstřelek. V čem je rozdíl? Ten, kdo si ubližuje, to obvykle dělá tajně a za své jednání se velmi stydí. „Nechtěla jsem, aby o tom někdo věděl,“ říká 20letá Celia. * „Jizvy jsem dobře zakrývala.“

Je sebepoškozování pouze způsob, jak na sebe upozornit? Pro některé možná ano. Ale mladí lidé, o kterých pojednává tento článek, své jednání často skrývají a nesnaží se řeznými ranami nebo podlitinami upoutat něčí pozornost. Přesto jedna dívka, která si kdysi ubližovala, říká, že si přála, aby si jejích zranění druzí všimli, protože pak by její problém vyšel najevo a mohl by jí někdo dřív pomoct.

Proč si tedy někteří ubližují? Důvodů může být víc, ale společným jmenovatelem bývá to, že mladý člověk prožívá citovou bolest, kterou je těžké vyjádřit slovy. Psychoterapeut Steven Levenkron ve své knize Cutting charakterizuje takového člověka jako „někoho, kdo zjistil, že lékem na citovou bolest může být bolest fyzická“.

Ten, kdo si ubližuje, obvykle prožívá citovou bolest, kterou je těžké vyjádřit slovy.

Co když se obviňujete? Nezaobírejte se pořád tím, že za to asi může vaše špatná výchova, ale zaměřte se na to, jak svému dítěti můžete pomoci, aby se sebepoškozováním přestalo.

 CO MŮŽETE DĚLAT

Povzbuzujte dítě k tomu, aby s vámi o problému mluvilo. Mohou vám pomoci tyto návrhy.

Utěšujte. Pokud se vám dospívající dcera svěří, že si ubližuje, snažte se nedat najevo, že vás to šokovalo nebo vyděsilo. Naopak mluvte klidně a utěšujícím tónem. (Biblická zásada: 1. Tesaloničanům 5:14)

Pokládejte otázky, které nevyvolávají pocity viny. Například byste mohli říct: „Vím, že ze sebe vždycky nemáš dobrý pocit. Co tě trápí nejvíc?“ nebo „Jak ti můžu pomoct, když cítíš úzkost nebo jsi sklíčená?“ nebo „Co můžu udělat, abychom k sobě měli blíž?“ Naslouchejte tomu, co vaše dcera říká, a nepřerušujte ji. (Biblická zásada: Jakub 1:19)

Pomozte svému dítěti, aby na sebe mělo vyrovnaný názor. Mladí, kteří mají problémy se sebepoškozováním, se často zaměřují na své chyby. Možná byste proto mohli dceru povzbudit, aby viděla také své silné stránky. Navrhněte jí, ať si napíše aspoň tři věci, které se jí na sobě líbí. „Když jsem si napsala své silné stránky, pomohlo mi to uvědomit si, že mám i dobré vlastnosti,“ říká Briana. *

Povzbuďte své dítě, aby se modlilo k Jehovovi. Bible říká: „Všechnu svou starost svěřte jemu, vždyť jemu na vás záleží.“ (1. Petra 5:7, Bible 21) „Snažila jsem se vylít své srdce Bohu Jehovovi,“ říká 17letá Lorena, „hlavně když jsem byla v pokušení si ublížit. Ještě víc mě to motivovalo, abych s tím přestala.“ (Biblická zásada: 1. Tesaloničanům 5:17)

^ 4. odst. Sebepoškozování je nutkavé chování, při kterém si člověk ubližuje, například si dělá řezné rány či modřiny, bije se nebo si jinak působí bolest.

^ 5. odst. I když v tomto článku mluvíme spíš o dívkách, uvedené zásady se dají vztáhnout na obě pohlaví.

^ 7. odst. Jména v tomto článku byla změněna.

^ 15. odst. Sebepoškozování je často příznakem deprese nebo jiné poruchy. V takovém případě může být zapotřebí vyhledat lékařskou pomoc. Časopis Probuďte se! nepropaguje žádnou konkrétní léčbu. Křesťané by se však měli ujistit, že léčba, pro kterou se rozhodnou, není v rozporu s biblickými zásadami.