Nemůžete vyhnat z hlavy, co vám manželský partner řekl nebo udělal. Na jeho drsná slova a bezohledné jednání prostě nedokážete zapomenout. Lásku vystřídaly pocity zatrpklosti a ublíženosti. Zdá se, že vám nezbývá nic jiného než trpět v manželství, ve kterém se cítíte nemilovaní. I to máte svému partnerovi za zlé.

Buďte si jistí, že se s tím dá něco dělat. Čtěte dál a dozvíte se víc.

Pocity roztrpčenosti mohou zničit vaše manželství. Jak to? Podkopávají samotné základy, na kterých manželství stojí, tedy lásku, důvěru a oddanost. Dá se proto říct, že zatrpklost není výsledkem problémů v manželství, ona sama je problémem. Není od věci, že Bible radí: „Ať je od vás odňata všechna zlomyslná hořkost.“ (Efezanům 4:31)

Pokud v sobě živíte roztrpčenost, ubližujete tím sami sobě. Je to, jako byste si dali facku a čekali, že to bude bolet toho druhého. „Člen rodiny, na kterého se zlobíte, je možná v pohodě, raduje se ze života a nic ho netrápí,“ napsal Mark Sichel v knize Healing From Family Rifts. Co z toho vyplývá? „Roztrpčenost vám ubližuje mnohem víc než člověk, na kterého se zlobíte,“ uvádí Sichel.

Roztrpčenost je otázka volby. Ne všichni s tím souhlasí. Říkají: „Za to, jak se cítím, může můj partner.“ Problém je ale v tom, že pokud člověk uvažuje takovým způsobem, zaměřuje se na něco, co nemůže ovlivnit – na chování toho druhého. Bible nabízí jinou možnost. Říká: „Ať každý zkoumá své vlastní chování.“ (kurziva od nás; Galaťanům 6:4, Jeruzalémská bible) To, co říká nebo dělá ten druhý, ovlivnit nemůžeme. Můžeme ale ovlivnit to, jak zareagujeme. Roztrpčenost je tedy otázka volby.

Převezměte odpovědnost za svoje pocity. Je snadné svalovat vinu na svého partnera. Jak jsme si ale ukázali, roztrpčenost není jedinou možností. Můžete se také rozhodnout, že odpustíte. Bible radí: „Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce.“ (Efezanům 4:26, Ekumenický překlad) Když budete ochotní odpouštět, dokážete se s problémy v manželství lépe poprat. (Biblická zásada: Kolosanům 3:13)

Upřímně se nad sebou zamyslete. Bible ukazuje, že někteří lidé mají „sklon k vzteku“. (Přísloví 29:22) Platí to i o vás? Položte si otázky: Mám ve zvyku reagovat prudce? Urážím se kvůli každé maličkosti? Mám sklon dělat z komára velblouda? Bible říká: „Ten, kdo stále hovoří o záležitosti, rozděluje ty, kdo se důvěrně znají.“ (Přísloví 17:9; Kazatel 7:9) A přesně to se může stát v manželství. Pokud se tedy často užíráte tím, co vám partner řekl nebo jak s vámi jednal, zeptejte se sami sebe: Můžu být tolerantnější? (Biblická zásada: 1. Petra 4:8)

Zvažte, co je opravdu důležité. Bible říká, že je „čas být zticha a čas mluvit“. (Kazatel 3:7) Když se vás partner něčím dotkne, není vždycky potřeba se k tomu vracet. Někdy stačí řídit se touto vybídkou: „Vypovídejte se ve svém srdci, na lůžku, a mlčte.“ (Žalm 4:4) Jestliže opravdu potřebujete probrat s partnerem něco, čím vám ublížil, počkejte, až s vámi přestanou cloumat emoce. „Když mě manžel nějak zraní, snažím se nejdřív uklidnit,“ říká Beatriz. „Někdy si pak uvědomím, že se nic zas tak strašného nestalo, a je pro mě snazší mluvit s ním uctivě.“ (Biblická zásada: Přísloví 19:11)

Nezapomínejte na skutečný význam slova „odpustit“. Slovo „odpustit“ nese v češtině myšlenku „pustit od sebe něčí provinění“. V Bibli se někdy překládá z řeckého výrazu, jehož doslovný význam je „nechat něco být“. Odpustit tedy neznamená zlehčovat chybu nebo dělat, jako by se nic nestalo. Znamená to, že nějakou věc prostě necháte být. Uvědomíte si totiž, že roztrpčenost by vám ublížila víc než to, co vám partner udělal nebo řekl.