CO ŘÍKAJÍ LIDÉ

Ženy, které jdou na potrat, k tomu mají svoje důvody, například jsou ve špatné finanční situaci, mají problémy s partnerem, nechtějí se vázat, aby mohly dosáhnout vyššího vzdělání nebo si vybudovat kariéru, anebo nechtějí být na dítě samy. Jiní lidé ale vnímají potrat jako něco nemorálního, jako zklamání důvěry, která byla těhotné ženě svěřena.

CO ŘÍKÁ BIBLE

Bůh považuje život, a to zvlášť lidský, za posvátný. (1. Mojžíšova 9:6; Žalm 36:9) To se vztahuje i na dítě, které je v matčině děloze. Bůh si přál, aby toto místo bylo pro nenarozené dítě bezpečným úkrytem. Jeden pisatel Bible uvedl: „Držel jsi mě zastíněného v břiše mé matky.“ A pak dodal: „Tvé oči viděly i můj zárodek a ve tvé knize byly zapsány všechny jeho části, pokud jde o dny, kdy byly utvářeny.“ (Žalm 139:13, 16)

To, jaký má Bůh názor na život nenarozeného dítěte, je taky vidět ze Zákona, který dal starověkému izraelskému národu, a ze svědomí, které jsme od něj dostali. V Zákoně je uvedeno, že když někdo ublíží těhotné ženě a její nenarozené dítě zemře, má za to zaplatit vlastním životem. (2. Mojžíšova 21:22, 23) Při řešení takového případu museli soudci samozřejmě vzít v úvahu všechny okolnosti. (4. Mojžíšova 35:22–24, 31)

Dalším faktorem je svědomí. Když žena svému svědomí neboli vnitřnímu rádci naslouchá a respektuje život nenarozeného dítěte, její svědomí ji odmění. * Pokud by to neudělala, může ji svědomí trápit, nebo dokonce odsuzovat. (Římanům 2:14, 15) To ukazují i různé studie, ze kterých vyplynulo, že ženy, které podstoupily potrat, jsou náchylnější k úzkostem a depresi.

Představa výchovy dítěte může člověku nahánět strach, zvlášť když bylo těhotenství neplánované. V Bibli ale nacházíme krásné ujištění, jak Bůh jedná s těmi, kdo žijí tak, jak si to přeje. Pisatel žalmu o Bohu řekl: „S věrným jednáš věrně, s člověkem bezúhonným bezúhonně.“ (Žalm 18:26, Český studijní překlad) Z Bible se taky dozvídáme: „Jehova totiž miluje právo a neopustí své věrně oddané.“ (Žalm 37:28)

„Dosvědčuje to i jejich svědomí: jejich vlastní myšlenky je někdy obviňují a jindy obhajují.“ (Římanům 2:15, Bible21)

CO ŘÍKAJÍ LIDÉ

Svobodná matka Ruth * říká: „Měla jsem tři malé děti a cítila jsem, že o čtvrté už se prostě nedokážu postarat. Potom co jsem podstoupila potrat, jsem ale měla pocit, že jsem udělala něco hrozného.“ Může Bůh člověku odpustit, když potrat podstoupil?

CO ŘÍKÁ BIBLE

Boží názor ukázal Ježíš Kristus, když řekl: „Nepřišel jsem, abych volal k pokání spravedlivé, ale hříšníky.“ (Lukáš 5:32) Pokud toho, co jsme udělali, opravdu litujeme, činíme pokání a prosíme Boha o odpuštění, on nám rád odpustí, i když jsme udělali něco velmi špatného. (Izajáš 1:18) V Žalmu 51:17 se píše: „Srdcem zlomeným a zdrceným, Bože, nepohrdneš.“

Když člověk, který udělal něco špatného, svého jednání lituje a pokorně se modlí, Bůh mu dá vnitřní klid a čisté svědomí. Z Filipanům 4:6 a 7 se dozvídáme: „Dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním, a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly.“ * Ruth studovala Bibli a v modlitbě říkala Bohu o všech svých pocitech a díky tomu vnitřní klid získala. Zjistila, že „u [Boha] je pravé odpouštění“. (Žalm 130:4)

„[Bůh nám] neučinil ... podle našich hříchů; ani na nás neuvedl to, co si zasloužíme podle svých provinění.“ (Žalm 103:10)