Rodiče dávají dětem příklad, když žijí podle toho, co je učí. Těžko třeba můžete čekat, že váš syn nebude lhát, pokud vás zaslechl šeptat „Řekni, že nejsem doma“, když za vámi někdo přišel a vám se s ním nechtělo mluvit.

„Rodiče často říkají ‚Dělej to, co říkám, ne to, co dělám‘. Tak to ale u dětí nefunguje. Jsou jako houba, která nasákne vším, co rodiče říkají i dělají. A když se nechováme podle toho, co se je snažíme naučit, upozorní nás na to.“ (David)

BIBLE ŘÍKÁ: „Ty kážeš: ‚Nekraď‘, a sám kradeš?“ (Římanům 2:21)

Na děti, a dokonce i na teenagery mají jejich rodiče větší vliv než kdokoli jiný, včetně jejich kamarádů. To znamená, že máte ty nejlepší předpoklady, abyste svoje děti vedli správným směrem. Je ale samozřejmě potřeba, abyste to, co je učíte, také sami dělali.

„Možná něco stokrát zopakujeme a říkáme si, jestli nás dítě vůbec poslouchá. Pak ale stačí se tím jednou neřídit a dítě na to hned upozorní. Děti sledují všechno, co děláme, a to i tehdy, když nám to tak nepřipadá.“ (Nicole)

BIBLE ŘÍKÁ: „Moudrost shora je … nepokrytecká.“ (Jakub 3:17)

Zamyslete se sami nad sebou. Co sledujete v televizi? Jak se chováte k manželskému partnerovi a dětem? Jaké máte přátele? Jste k druhým ohleduplní? Stručně řečeno, jste takoví, jaké by podle vás v budoucnu měly být vaše děti?

„S manželem nechceme po dětech to, co sami neděláme.“ (Christine)

Omlouvejte se za své chyby. Vaše děti už nejspíš zjistily, že nejste dokonalí. Pokud se dokážete omluvit, když je to potřeba – a to jak vašemu partnerovi, tak dětem – dáváte tím cenný příklad v upřímnosti a pokoře.

„Děti potřebují slyšet, že dokážeme přiznat chybu a že se za ni dokážeme omluvit. Kdybychom to nedělali, naučí se akorát to, že mají svoje chyby skrývat.“ (Robin)