Zůstaňte stálí, i když se vaše dítě vzbouří

JEDNA křesťanka, které budeme říkat Joy, se snažila vychovávat svého syna tak, aby miloval Jehovu Boha. Ke konci dospívání se ale její výchově vzepřel a odešel z domova. „To bylo to nejbolestnější, co jsem v životě zažila,“ říká Joy. „Měla jsem pocit, že mě zradil. Byla jsem zdrcená a hluboce zklamaná. Pohltily mě negativní myšlenky.“

Možná, že i vy jste se snažili vést své děti k tomu, aby milovaly Jehovu a sloužily mu, ale nakonec se jedno nebo více z nich k Bohu obrátilo zády. Jak se s takovým hořkým zklamáním můžete vyrovnat? Co vám pomůže, abyste ve službě Jehovovi zůstali stálí?

Když se vzbouřili synové Jehovy

Především mějte na mysli, že Jehova velmi dobře ví, jak se cítíte. V knize Izajáš 49:15 čteme: „Může manželka zapomenout na svého kojence, takže by nelitovala syna svého břicha? I tyto ženy mohou zapomenout, a přece já sám na tebe nezapomenu.“ Ano, Jehova prožívá stejné pocity jako otcové a matky. Představte si, jakou radost asi musel mít, když ho všichni jeho andělští synové chválili a sloužili mu. Na toto šťastné období, kdy měl kolem sebe jednotnou duchovní rodinu, Jehova vzpomínal, když „z větrné bouře“ říkal patriarchovi Jobovi: „Kdes byl, když jsem zakládal zemi . . ., když spolu radostně provolávaly jitřní hvězdy a všichni Boží synové začali pochvalně křičet?“ (Job 38:1, 4, 7)

Za nějakou dobu se však jeden z jeho dokonalých andělských synů proti němu vzbouřil, a stal se tak Satanem, což v hebrejštině znamená „odpůrce“. Jehova byl svědkem také toho, jak se ke vzpouře přidal jeho první lidský syn Adam se svou dokonalou manželkou Evou. (1. Mojžíšova 3:1–6; Zjevení 12:9) Později došlo k tomu, že někteří andělští synové „opustili své vlastní správné bydliště“, a tak se proti pravému Bohu postavili i oni. (Juda 6)

Bible nepopisuje, co Jehova prožíval, když se vzpurnou cestou vydali někteří z jeho dokonalých synů. Jasně však říká: „Jehova . . . viděl, že špatnost člověka na zemi je hojná a že každý sklon myšlenek jeho srdce je po  celou dobu jenom špatný. A Jehova pocítil lítost, že udělal na zemi lidi, a v srdci ho zabolelo.“ (1. Mojžíšova 6:5, 6) Jehovovi „ubližovali“ a „působili bolest“ také vzpurní Izraelité, jeho vyvolený národ. (Žalm 78:40, 41)

Jehova se tedy nepochybně dokáže vžít do pocitů rodičů, kterým ubližuje a působí bolest jejich vzpurné dítě. Prostřednictvím svého Slova, Bible, jim poskytuje praktické rady a povzbuzení, aby se s takovou situací dokázali vyrovnat. Bůh je vybízí, aby na něj uvrhli svou úzkost, byli pokorní a postavili se proti Satanu Ďáblovi. Ukažme si, jak poslušnost těchto rad může rodičům pomoci, aby zůstali stálí, když se jejich dítě vzbouří.

Uvrhněte svou úzkost na Jehovu

Jehova ví, že k věcem, které rodičům způsobují možná tu největší úzkost, patří obavy, aby si jejich dítě neublížilo nebo aby mu neublížil někdo jiný. Apoštol Petr poukázal na způsob, jak je možné se s těmito nebo podobnými obavami vyrovnat. Napsal: „Všechnu svou úzkost [uvrhněte na Jehovu], protože o vás pečuje.“ (1. Petra 5:7) Proč tuto vybídku a ujištění potřebují zvláště rodiče vzpurného dítěte?

Když bylo vaše dítě malé, snažili jste se ho láskyplně vést a chránit před každým nebezpečím, a ono pravděpodobně poslušně reagovalo. Jak ale dospívá, váš vliv možná postupně slábne, zatímco vaše upřímná snaha chránit ho zůstává stejná. Nebo může být dokonce ještě větší.

Když se potom vaše dítě vzbouří a ubližuje si po duchovní, citové nebo fyzické stránce, možná z toho obviňujete sami sebe. Přesně takové pocity měla Joy, o níž byla zmínka na začátku. Říká: „Každý den jsem se s pocitem selhání znovu a znovu v mysli vracela k různým situacím.“ Právě v takových chvílích Jehova chce, abyste ‚na něj uvrhli všechnu svou úzkost‘. Pokud to uděláte, pomůže vám. Žalmista napsal: „Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří. Nikdy nedovolí, aby se spravedlivý potácel.“ (Žalm 55:22) Takovou úlevu zažila i Joy. Říká: „Jehovovi jsem se svěřovala se vším, co se v mém nitru odehrávalo. Pokaždé jsem se  mu vypovídala ze všech svých pocitů, a to pro mě bylo tou největší úlevou.“

Žádný rodič není dokonalý, a tak jste se možná při výchově dětí dopustili nějakých chyb i vy. Proč byste se ale na své chyby měli zaměřovat? Jehova to tak rozhodně nedělá. Vyplývá to z inspirovaných slov žalmisty: „Kdyby provinění byla to, na co dáváš pozor, Jah, Jehovo, kdo by mohl obstát?“ (Žalm 130:3) Vaše dítě by se možná vzpurně vydalo vlastní cestou, i kdybyste byli dokonalí. Svěřujte se tedy se svými pocity Jehovovi a on vám bude pomáhat, abyste tuto situaci dokázali překlenout. Jestliže však chcete zůstat ve službě Jehovovi stálí a nestat se obětí Satana, musíte udělat ještě něco dalšího.

Buďte pokorní

„Pokořte se . . . pod mocnou Boží ruku, aby vás vyvýšil v patřičném čase,“ napsal Petr. (1. Petra 5:6) Proč je ve vaší situaci důležitá právě pokora? Vzpurné dítě totiž může být příčinou toho, že prožíváte nejen bolest a pocit viny, ale že se také cítíte zahanbeni. Možná vás trápí, že jednání vašeho dítěte pošpinilo pověst rodiny, zvláště pokud muselo být z křesťanského sboru vyloučeno. Výčitky svědomí a pocity hanby vás pak mohou odrazovat od účasti na křesťanských shromážděních.

V takové situaci je důležité, abyste projevili praktickou moudrost. V Příslovích 18:1 je varování: „Ten, kdo se odlučuje, bude hledat svou vlastní sobeckou touhu; vybuchne proti vší praktické moudrosti.“ Pokud i navzdory zármutku budete dál pravidelně chodit na křesťanská shromáždění, nepřipravíte se o možnost čerpat ze životně důležitého zdroje poučování a povzbuzení. „Ze začátku jsem nechtěla nikoho ani vidět,“ připouští Joy. „Připomínala jsem si ale, jak důležité je udržet si dobré duchovní návyky. A kromě toho, kdybych zůstala doma, jen bych se ve svých problémech utápěla. Díky shromážděním jsem se mohla zaměřovat na povzbuzující duchovní věci. Jsem moc ráda, že jsem se od bratrů a sester neizolovala, a nepřipravila se tak o jejich láskyplnou podporu.“ (Hebrejcům 10:24, 25)

Nezapomeňte také, že každý člen rodiny musí před Bohem nést „svůj vlastní náklad“ odpovědnosti. (Galaťanům 6:5) Od rodičů Jehova očekává, že své děti budou milovat a ukázňovat. Děti zase mají rodiče poslouchat a ctít. Jestliže rodiče udělali všechno, aby své děti vychovali „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“, mají u Boha dobré jméno. (Efezanům 6:1–4) Pokud se dítě láskyplné rodičovské výchově vzpouzí, poškozuje tím tedy své vlastní jméno. „Právě podle jeho zvyklostí se na chlapci pozná, zda je jeho činnost ryzí a přímá,“ říkají Přísloví 20:11. Vždyť ani Satanova vzpoura nepoškodila dobré jméno Jehovy v očích těch, kdo jsou obeznámeni se všemi skutečnostmi.

Postavte se proti Ďáblovi

Petr zapsal varovná slova: „Buďte střízliví, bděte. Váš protivník, Ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil.“ (1. Petra 5:8) Podobně jako lev, i Ďábel se zaměřuje na mladé a nezkušené. Ve starověku se lvi potulovali po izraelské zemi a ohrožovali domácí zvířata. Jehňátko, které se zatoulalo od stáda, bylo pro lva snadnou kořistí. Ovce  se instinktivně snažila své jehňátko chránit, i když ji to mohlo stát život. Nicméně v souboji se lvem nemohla obstát ani dospělá ovce. Bylo proto zapotřebí, aby stádo chránili odvážní pastýři. (1. Samuelova 17:34, 35)

Jehova chce své obrazné ovce před ‚řvoucím lvem‘ chránit, a proto zařídil, aby se o stádo starali duchovní pastýři, které vede „hlavní pastýř“ Ježíš Kristus. (1. Petra 5:4) Jmenovaným mužům Petr adresoval následující vybídku: „Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, ne z donucení, ale ochotně; ani ne z lásky k nečestnému zisku, ale dychtivě.“ (1. Petra 5:1, 2) Rodiče, ve spolupráci s vámi se možná starším podaří vašemu dítěti v duchovním ohledu pomoci.

Když je zapotřebí, aby křesťanští starší vaše vzpurné dítě ukáznili, možná cítíte potřebu ho ochránit. Pokud byste to ale udělali, byla by to z vaší strany závažná chyba. Petr přece řekl, abychom ‚se postavili proti Ďáblovi‘, a ne proti duchovním pastýřům. (1. Petra 5:9)

Když je na místě přísné ukáznění

Jestliže má vaše dítě nekajícný postoj a přitom je pokřtěným křesťanem, možná bude nutné sáhnout k nejpřísnější formě ukáznění — k vyloučení z křesťanského sboru. To, do jaké míry se pak se svým dítětem budete stýkat, závisí na jeho věku a na dalších okolnostech.

V případě, že ještě není dospělé a žije s vámi v jedné domácnosti, je přirozené, že se budete dál starat o jeho tělesné potřeby. Dítě také potřebuje morální poučování a ukázňování, a vaší odpovědností je poskytovat mu to. (Přísloví 1:8–18; 6:20–22; 29:17) Možná s ním budete chtít vést biblické studium. Můžete rozebírat různé biblické verše a používat k tomu publikace od ‚věrného a rozvážného otroka‘. (Matouš 24:45) Své dítě také můžete brát na křesťanská shromáždění, kde by mělo sedět vedle vás. Možná to všechno přispěje k tomu, že si biblické rady vezme k srdci.

V jiné situaci jsou rodiče, jejichž vyloučené dítě je již dospělé a nežije s nimi. Křesťany ve starověkém Korintu apoštol Pavel nabádal, aby „se přestali společensky stýkat s kýmkoli, kdo je nazýván bratrem, když je smilník nebo chamtivec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo vyděrač, [aby] s takovým ani nejedli“. (1. Korinťanům 5:11) Kvůli nezbytným rodinným záležitostem možná bude nutné, aby křesťanský rodič byl s vyloučeným dítětem občas ve styku. Měl by se však vyhýbat zbytečnému kontaktu s ním.

Křesťanští pastýři možná musí vaše chybující dítě nějak ukáznit. Bylo by nerozumné, kdybyste to, jak na základě Bible s vaším dítětem jednají, odmítali nebo zlehčovali. Budete-li se svého vzpurného dítěte zastávat, nijak ho tím před Ďáblem neochráníte. Můžete tak dokonce ohrozit své vlastní duchovní zdraví. Jestliže však budete úsilí sborových pastýřů podporovat, zůstanete „pevní ve víře“ a poskytnete svému dítěti tu nejlepší pomoc. (1. Petra 5:9)

Jehova vás bude podporovat

Pokud vaše dítě vzpurně chce jít vlastní cestou, pamatujte, že nejste jediní, komu se to stalo. Totéž zažili i jiní křesťanští rodiče. Jehova své služebníky může podporovat bez ohledu na to, jaké těžkosti je potkávají. (Žalm 68:19)

S důvěrou se na Jehovu obracejte v modlitbě. Pravidelně se scházejte s křesťanským sborem. Podporujte jmenované pastýře i v případě, že musí vaše dítě ukáznit. Budete-li to všechno dělat, zůstanete ve službě Jehovovi stálí. A váš dobrý příklad možná dítěti pomůže, aby zareagovalo na Jehovovo láskyplné pozvání: „Vraťte se ke mně.“ (Malachiáš 3:6, 7)

[Obrázky na straně 18]

Čerpejte sílu prostřednictvím modlitby a křesťanského sboru