1. V čem pro nás může být příkladem přístup jedné běžkyně?

MARY DECKEROVÁ patřila už v dospívání k nejlepším běžkyním na světě. Na letních olympijských hrách v roce 1984 byla v běhu na 3 000 metrů považována za jasnou favoritku. Mary však ani nedoběhla do cíle. Klopýtla o nohu jiné běžkyně, upadla a v slzách zůstala ležet mimo běžeckou dráhu. Při pádu se zranila a ze stadionu dokázala odejít jen s pomocí druhých. Mary se však nevzdala. Za necelý rok už zase byla ve vynikající formě a zaběhla světový rekord v běhu na jednu míli.

2. Jakého závodu se jako křesťané účastníme a co by mělo být naším cílem?

² I křesťané se účastní běžeckého závodu. Naším cílem by mělo být, abychom v tomto závodě zvítězili. Není to ale sprint, ve kterém záleží hlavně na rychlosti. A rozhodně to není žádný rekreační běh, při kterém je možné často odpočívat. Křesťanský závod se podobá maratonu, kde je k vítězství nezbytná vytrvalost. Přirovnání k běžcům použil apoštol Pavel ve svém dopise křesťanům do Korintu, města, které bylo proslulé atletickými závody. Napsal: „Nevíte, že běžci v závodě běží všichni, ale pouze jeden obdrží cenu? Běžte tak, abyste jí dosáhli.“ (1. Kor. 9:24)

3. Kdo může získat odměnu v závodě o věčný život?

³ Bible nás vybízí, abychom se do tohoto závodu zapojili. (Přečti 1. Korinťanům 9:25–27.) Odměnou za vítězství je věčný život — v nebi pro pomazané křesťany a na zemi pro ostatní běžce. V žádném jiném závodě není možné takovou odměnu získat. Navíc ji mohou obdržet všichni, kdo do něj vstoupí  a dokončí ho. (Mat. 24:13) Pouze ti, kdo porušují pravidla nebo nedoběhnou do cíle, odměnu nedostanou.

4. Co nám závod o věčný život ztěžuje?

⁴ Doběhnout do cíle závodu o život rozhodně není lehké. Běžec musí být ukázněný a musí přesně vědět, proč se závodu účastní. Bez jediného klopýtnutí dokázal tento závod úspěšně dokončit pouze jeden člověk, Ježíš Kristus. Jeho učedník Jakub však napsal, že my všichni „mnohokrát klopýtáme“. (Jak. 3:2) A s tím se nedá než souhlasit. Každý z nás se potýká s vlastní nedokonalostí i s nedokonalostí druhých. Čas od času proto zakopneme, ztratíme rovnováhu a zpomalíme. Někdy můžeme i upadnout, ale vstaneme a běžíme dál. Někteří zažili tak těžký pád, že nedokázali vstát sami, ale musel jim někdo pomoci, aby mohli v běhu pokračovat. To, že jednou nebo i víckrát klopýtneme či upadneme, tedy není nic překvapivého. (1. Král. 8:46)

5., 6. (a) Co to znamená, že pro nás neexistuje „žádný kámen klopýtání“, a díky čemu dokážeme vstát? (b) Proč se někteří z pádu nevzpamatují?

⁵ Z toho, jak se zachováme, když klopýtneme nebo upadneme, je vidět, co máme v srdci. Někteří projevují pokání a dál Bohu slouží. Jiní pokání činit nechtějí. Přísloví 24:16 říkají: „Spravedlivý . . . může padnout i sedmkrát, a jistě vstane; ale ničemní budou neštěstím přivedeni ke klopýtání.“

⁶ Jehova nedovolí, aby ti, kdo mu důvěřují, klopýtli či spadli tak, že by už v závodě nedokázali pokračovat. Verš z Přísloví nás ujišťuje, že nám pomůže vstát, takže mu budeme moci dál ze všech sil sloužit. Pro ty, kdo Jehovu hluboce milují, je to velmi povzbudivá myšlenka. Naproti tomu ničemní lidé znovu vstát nechtějí. Nehledají pomoc Božího ducha ani Božích služebníků nebo ji odmítají, když je jim nabídnuta. Pro ty, kdo milují  Jehovův zákon, však neexistuje „žádný kámen klopýtání“, tedy nic, co by je ze závodu o život mohlo natrvalo vyřadit. (Přečti Žalm 119:165.)

7., 8. Co musí člověk, který upadl, udělat pro to, aby neztratil Boží přízeň?

⁷ Někdo se možná i opakovaně dopustí méně závažného hříchu kvůli nějaké své slabosti. Pokud ale vstane, tedy pokud upřímně činí pokání a pokračuje ve věrné službě, Jehova ho stále považuje za spravedlivého. Svědčí o tom Boží jednání se starověkým Izraelem. (Iz. 41:9, 10) Ve výše uvedeném verši z Přísloví 24:16 se nezdůrazňuje to negativní — náš pád. Naopak je tam vyzdviženo to pozitivní — to, že s pomocí našeho milosrdného Boha vstaneme. (Přečti Izajáše 55:7.) Jehova a Ježíš nás vybízejí, abychom vstali, a tím dávají najevo, že nám důvěřují. (Žalm 86:5; Jan 5:19)

⁸ Když maratonec klopýtne nebo upadne, má většinou dost času, aby se zvedl a závod dokončil. Musí ale jednat bezodkladně. V našem běhu o věčný život neznáme „den ani hodinu“, kdy závod skončí. (Mat. 24:36) Čím méně tedy budeme klopýtat, tím spíš se nám podaří běžet stálým tempem a závod úspěšně dokončit. Co můžeme udělat pro to, abychom se klopýtání pokud možno vyhnuli?

9. O kterých kamenech klopýtání budeme uvažovat?

⁹ Uvažujme nyní o pěti věcech, které by se nám mohly stát kamenem klopýtání — naše slabé stránky, touhy těla, nespravedlnost způsobená spoluvěřícími, soužení nebo pronásledování a nedokonalost druhých. Pokud jsme už o něco klopýtli, nezapomínejme, že Jehova je velmi trpělivý a nebude nás hned považovat za nevěrné.

10., 11. S jakou slabostí bojoval král David?

¹⁰ Ke kamenům na běžecké dráze se dají přirovnat naše slabé stránky. Se svými slabostmi se potýkali například král David a apoštol Petr. David měl problémy se sebeovládáním a Petr bojoval se strachem z člověka.

¹¹ David se málem dopustil velmi neuváženého činu, když ho svým jednáním urazil Nabal. Nedostatek sebeovládání projevil také v situaci s Bat-šebou. I přes tuto slabost se David vždy snažil líbit Jehovovi. S pomocí druhých znovu dokázal nabýt duchovní rovnováhu. (1. Sam. 25:5–13, 32, 33; 2. Sam. 12:1–13)

12. Díky čemu Petr dokázal pokračovat v závodě i přesto, že několikrát klopýtl?

¹² Petr zůstal Ježíšovi a Jehovovi věrný, přestože kvůli strachu z lidí několikrát klopýtl. Svého Pána zapřel před ostatními lidmi, a to nejen jednou, ale třikrát. (Luk. 22:54–62) Později nejednal v souladu s křesťanskými měřítky, když se spoluvěřícími z nežidovských národů jednal, jako by byli podřadnější než křesťané židovského původu. Apoštol Pavel ale jasně viděl, že Petrův postoj je špatný — v křesťanském sboru není místo pro národnostní rozdíly. Než mohl Petr svým jednáním způsobit ve sboru rozdělení, Pavel ho veřejně napomenul. (Gal. 2:11–14) Urazil se snad Petr a závod o život vzdal? Ne, Pavlovu radu si vzal k srdci, uplatnil ji a v závodě pokračoval.

13. Jak se může kamenem klopýtání stát zdravotní problém?

¹³ Někdy může být takovou slabostí zdravotní problém. Může se proměnit v kámen klopýtání, kvůli kterému ztratíme rovnováhu, vypadneme z tempa  a přijdeme o mnoho sil. Jedna sestra z Japonska, která byla 17 let pokřtěná, začala mít vážné zdravotní potíže. Dělalo jí to takové starosti, že duchovně zeslábla a po čase přestala chodit do služby. Navštívili ji dva sboroví starší a jejich laskavá slova ji tak povzbudila, že začala znovu chodit na shromáždění. Vzpomíná: „Bratři mě přivítali s takovou vřelostí, že mi to vehnalo slzy do očí.“ Naše sestra se do závodu o život vrátila.

14., 15. Jaký rázný krok je nutné podniknout, když se potýkáme s touhami těla? Uveď příklad.

¹⁴ Mnozí klopýtli kvůli touhám svého těla. Pokud jsme v pokušení se jim poddat, musíme jednat rozhodně, abychom zůstali myšlenkově, mravně a duchovně čistí. Vzpomeňme si na Ježíšovu radu, abychom v obrazném smyslu odhodili cokoli, co by nás mohlo přivést ke klopýtnutí, i kdyby to bylo oko nebo ruka. K tomu, co máme „odhodit“, nepochybně patří nemravné myšlenky a skutky. Právě ty způsobily, že někteří už závod o život neběží. (Přečti Matouše 5:29, 30.)

¹⁵ Jeden bratr, který vyrůstal v křesťanské rodině, napsal, že odjakživa bojoval s homosexuálními pocity. Uvedl: „Vždycky jsem si připadal divně. Zdálo se mi, že nikam nezapadám.“ Ve dvaceti letech vstoupil do pravidelné průkopnické služby a byl jmenován služebním pomocníkem. Pak vážně zhřešil, byl na základě Písma pokárán a dostal pomoc od starších. Díky modlitbám, studiu Božího Slova a tomu, že se zaměřoval na pomoc druhým, se dokázal vzpamatovat a v závodě o život znovu nabrat tempo. I po mnoha letech přiznává: „Občas se ty pocity vrací, ale nenechávám se jimi přemoct. Sám na sobě jsem poznal, že Jehova nedovolí, abychom byli zkoušeni nad to, co můžeme snést. Proto vím, že věří, že to zvládnu.“ Bratr dodává: „Za všechno to úsilí mě Jehova odmění v novém světě. Už se na to těším! Do té doby jsem rozhodnutý v boji pokračovat.“ Tento bratr v žádném případě nechce závod o život vzdát.

16., 17. (a) Co pomohlo jednomu bratrovi, který měl pocit, že se s ním jednalo nespravedlivě? (b) Na co musíme pamatovat?

¹⁶ Dalším kamenem klopýtání může být nespravedlnost způsobená spoluvěřícími. Jeden bývalý starší ve Francii byl přesvědčený o tom, že se ve sboru stal obětí nespravedlivého jednání, a zahořkl kvůli tomu. Přerušil kontakt se sborem a stal se nečinným. Dva starší, kteří ho přišli navštívit, s pochopením naslouchali, když jim vyprávěl svou verzi toho, co se stalo. Neskákali mu do řeči a na závěr ho vybídli, aby tu záležitost nechal v Jehovových rukou. Také mu připomněli, že nejdůležitější je dělat radost Jehovovi. Bratr na jejich povzbuzení zareagoval a brzy se zase zapojil do sborových činností.

¹⁷ Všichni křesťané musí pamatovat na to, že ustanovenou Hlavou sboru je Ježíš Kristus. Jeho oči jsou jako „ohnivý plamen“, takže každou situaci pozoruje ze správné perspektivy, a vidí proto mnohem víc než my. (Zjev. 1:13–16) My možná něco považujeme za nespravedlnost, ale Ježíš ví, že to bylo pouhé nedorozumění nebo nepochopení. O všechny sborové záležitosti se stará dokonalým způsobem a řeší je ve správný čas. Neměli bychom tedy připustit, aby se pro nás činy nebo rozhodnutí kteréhokoli spolukřesťana staly kamenem klopýtání.

18. Co nám pomůže vypořádat se s náročnými situacemi nebo zkouškami?

¹⁸ Dalšími kameny klopýtání mohou být soužení nebo pronásledování a nedokonalost  bratrů a sester ve sboru. Ježíš ve svém podobenství o rozsévači řekl, že někteří lidé klopýtnou, když vyvstane „soužení nebo pronásledování kvůli slovu“. Ať už je zdroj pronásledování jakýkoli — rodina, sousedé nebo úřady —, představuje nebezpečí zvlášť pro toho, kdo „v sobě nemá kořen“, tedy kdo se duchovními záležitostmi nezabývá do hloubky. (Mat. 13:21) Pokud se ale snažíme mít přímé srdce, semeno Království v něm zapustí kořeny, díky kterým bude naše víra pevná. Když se tedy ocitneme v nějaké náročné situaci, měli bychom se modlit a rozjímat o hodnotných věcech. (Přečti Filipanům 4:6–9.) Se silou od Jehovy obstojíme v jakékoli zkoušce, aniž bychom o ni klopýtli.

19. Co nám pomůže, aby nás nedokonalost druhých nevyřadila ze závodu o život?

¹⁹ Někteří žel připustili, aby je ze závodu o život vyřadila nedokonalost druhých. Kamenem klopýtání se jim staly rozdílné názory v otázkách svědomí. (1. Kor. 8:12, 13) Pokud se nás někdo dotkne, reagujeme nepřiměřeně a celou záležitost zveličíme? Bible nás vybízí, abychom přestali soudit, odpouštěli a netrvali na svých právech. (Luk. 6:37) Když se dostaneš do situace, ve které bys mohl o něco klopýtnout, zeptej se sám sebe: Soudím bratry a sestry na základě vlastních měřítek? I když vím, že jsou druzí nedokonalí, nechám se přesto něčí nedokonalostí vyřadit ze závodu o život? Z lásky k Jehovovi nedovolíme, aby nám jednání spolukřesťanů zabránilo doběhnout do cíle.

20., 21. Jaký máš postoj k závodu o život?

²⁰ Jsi rozhodnutý závod o život dokončit? (2. Tim. 4:7, 8) Pak se neobejdeš bez osobního studia. Využívej Bibli a naše publikace k tomu, abys získával potřebné informace, rozjímej o nich a snaž se rozpoznat, o co bys mohl klopýtnout. Pros o svatého ducha, abys měl nezbytnou duchovní sílu. Žádný běžec v závodě o život není odsouzený k nezdaru jen proto, že čas od času klopýtne nebo upadne. Vždycky může vstát a v závodě pokračovat. Kameny, o které bys mohl klopýtnout, využij k tomu, aby ses posunul dál — z jakékoli zkoušky své víry se snaž něco naučit.

²¹ Z Bible vyplývá, že naše účast v závodě o věčný život je aktivní, ne pasivní. Není to, jako bychom nastoupili do autobusu, který nás doveze do cíle. Musíme tam sami doběhnout. Při běhu nám bude velkou pomocí „hojný pokoj“ od Jehovy. (Žalm 119:165) Můžeme si být jistí, že Jehova nám bude žehnat už nyní a že pro všechny ty, kdo závod dokončí, chystá bohatá požehnání i v budoucnosti. (Jak. 1:12)