Látky a barvy v biblických dobách

V BIBLI nacházíme řadu zmínek o stylech, barvách a materiálech oděvů, které se nosily před mnoha staletími.

Cílem Bible samozřejmě není podat zprávu o módě a způsobu oblékání. Díky uvedeným podrobnostem je však snadnější si zaznamenané události představit.

Například čteme, že si Adam a Eva zhotovili provizorní oděvy, aby zakryli svou nahotu. Byly to jakési bederní roušky sešité z fíkových listů. Později jim Bůh místo nich dal trvanlivější, „dlouhé kožené oděvy“. (1. Mojžíšova 3:7, 21)

Podrobná zpráva ve 28. a 39. kapitole 2. Mojžíšovy zase popisuje, jak byl oblečen izraelský velekněz. Nosil lněný spodní oděv, bílé roucho, tkanou šerpu, modrý plášť bez rukávů, vyšívaný efod a náprsník a také turban se zářící zlatou destičkou. Už samotné čtení o tom, z jakých vzácných materiálů se části jeho oděvu vyráběly, nám pomáhá představit si, jak vznešeně musel velekněz působit. (2. Mojžíšova 39:1–5, 22–29)

V Bibli se píše také o oděvu proroka Elijáše, kterého lidé snadno poznávali podle tohoto popisu: „Muž, jenž vlastní chlupatý oděv s koženým opaskem opásaným přes bedra.“ O staletí později si někteří lidé mysleli, že Jan Křtitel je Elijáš, a důvodem bylo zřejmě i to, že se oblékal podobně. (2. Královská 1:8; Matouš 3:4; Jan 1:21)

Látky a barvy Bible obsahuje mnoho zmínek o materiálech, ze kterých se zhotovovaly oděvy, o barvách  a barvivech a také o předení, tkaní a šití. * Z látek se zmiňuje nejčastěji o lněném plátnu a o látce vyrobené z vlny domácích zvířat. „Pastevcem ovcí“ byl už Abel, ale to, zda je choval pro vlnu, se z Bible nedozvídáme. (1. Mojžíšova 4:2) O jemném plátnu se v ní poprvé píše v souvislosti s oděvem, který dal v 18. století př. n. l. faraon Josefovi. (1. Mojžíšova 41:42) Neobsahuje však žádné informace o tom, že by Židé nosili oblečení vyrobené z bavlny, ačkoli se tento materiál používal v zemích Blízkého východu odedávna.

Vlákna ze lnu a vlny se spřádala do příze o různé síle a z příze se pak utkala látka. Příze i tkaniny se mohly obarvovat širokou škálou barev. Látka se pak nastříhala na míru člověku, který měl oděv nosit. Jednotlivé kusy oděvů se často zdobily různobarevným vyšíváním, čímž získaly na kráse i na hodnotě. (Soudci 5:30)

 Bible se na mnoha místech zmiňuje o tom, že se oděvy barvily modrou, purpurovou a karmínovou barvou. Izraelité dostali pokyn, ať si „nad třásňový okraj suknice dají modrou šňůrku“. Bylo to pro ně připomínkou zvláštního vztahu, který měli se svým Bohem, Jehovou. (4. Mojžíšova 15:38–40) Hebrejská slova tekheʹleth, které označovalo určitý odstín modré, a ’ar·ga·manʹ, které se většinou překládá jako purpur, se používají k popisu barev veleknězova oděvu a interiéru svatostánku a chrámu.

Látky pro svatostánek a chrám Svatostánek v pustině a později chrám postavený v Jeruzalémě sloužily Izraelitům jako náboženské středisko. Je proto pochopitelné, že v souvislosti s pracemi na svatostánku a Šalomounově chrámu a jejich vybavením je v Bibli uvedeno množství detailů. Kromě zmínek o materiálech a barvách obsahuje biblická zpráva informace o tkaní, barvení, šití a vyšívání stanových látek a opon.

Zkušení řemeslníci Becalel a Oholiab a také další muži a ženy se v souladu s Božími pokyny svědomitě zhostili jedinečného úkolu a postavili svatostánek, který byl důstojným místem pro uctívání Jehovy. (2. Mojžíšova 35:30–35) Materiály a výroba všech částí svatostánku jsou dopodrobna popsány v 26. kapitole 2. Mojžíšovy. Například rozměrné stanové látky byly zhotoveny z „jemného krouceného lnu a modré příze a vlny obarvené na červenofialovo a červcové šarlatové látky“. Většinu materiálů si Izraelité pravděpodobně vzali s sebou, když jako národ odcházeli z Egypta. Zvláštní pozornost byla věnována těžké barevné oponě, která byla ozdobená vyšívanými postavami cherubínů a která ve svatostánku oddělovala „Svatou a Nejsvětější“. (2. Mojžíšova 26:1, 31–33) Podobně detailní pokyny dostali i ti, kdo pod vedením krále Šalomouna připravovali látky určené pro chrám v Jeruzalémě. (2. Paralipomenon 2:1, 7)

Z podrobností zachycených v Bibli je vidět, že starověcí Hebrejci zručně a nápaditě využívali materiály,  které měli k dispozici. Je v ní vykreslen obraz společnosti lidí, jejichž život rozhodně nebyl šedivý a fádní. Izraelité měli rádi pestrou módu a nosili různobarevné oděvy podle dané příležitosti, ročního období a podle toho, co si jejich rodina mohla dovolit.

Bible ukazuje, že Bůh dal Izraelitům dobrou zemi. Bylo o ní řečeno, že je to „země, která oplývá mlékem a medem“. (2. Mojžíšova 3:8; 5. Mojžíšova 26:9, 15) Dokud uctívali pravého Boha Jehovu, měli jeho požehnání. Žilo se jim dobře a byli spokojení a šťastní. Bible to popisuje následujícími slovy: „Juda a Izrael dále bydleli v bezpečí, každý pod svou vlastní révou a pod svým vlastním fíkovníkem, od Danu po Beer-šebu, po všechny Šalomounovy dny.“ (1. Královská 4:25)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázky na straně 26 a 27]

Vlna a len

V biblických dobách lidé chovali ovce hlavně kvůli mléku a vlně. Několik málo ovcí stačilo k tomu, aby měla rodina dostatek vlny na své oděvy. Pokud jich chovala víc, přebytek vlny mohla prodat místním zpracovatelům. V některých městech a vesnicích měli výrobci látek svá sdružení. Stříhání ovcí patřilo už od raných dob k běžným činnostem. (1. Mojžíšova 31:19; 38:13; 1. Samuelova 25:4, 11)

Ze lnu se vyrábělo oblíbené plátno. (2. Mojžíšova 9:31) Rostliny se sklízely krátce před dosažením plné zralosti. Stonky se nechaly vyschnout na slunci a pak se namáčely do vody, aby jejich dřevnaté části změkly. Po usušení se lámaly a oddělovala se z nich vlákna. Ta se spřádala do nití, ze kterých se potom tkalo. Do lněných oděvů se rádi oblékali členové královských rodin a vysocí úředníci.

[Obrázek]

Usušený len před máčením

[Rámeček a obrázek na straně 27]

Předení

Jednotlivá vlákna — například ze lnu, vlny nebo kozí srsti — jsou příliš slabá a krátká na to, aby se mohla dál používat. Proto se vlákna spřádala dohromady a tím vznikala příze o požadované síle a délce. O schopné manželce Bible říká: „Klade ruku na přeslici, prsty se chápe vřetena.“ (Přísloví 31:10, 19, Jeruzalémská bible) Tento verš vlastně popisuje postup předení pomocí dvou dřívek, přeslice a vřetena.

Jednou rukou žena přidržovala přeslici, na které bylo nasazené předivo. Druhou rukou z ní vytáhla několik vláken, stočila je do nitě a tu přichytila na háček na vřetenu nebo na jeho rozštěpený konec. Na vřetenu byl také připevněný přeslen, což byl kotouč, který sloužil jako setrvačník. Žena držela vřeteno ve svislé poloze, roztočila ho a spřádala vlákna do příze o určité síle. Příze se namotávala na vřeteno jako na špulku, dokud se z vláken na přeslici nestala jediná dlouhá nit. Ta pak byla připravená k barvení nebo tkaní.

[Rámeček a obrázky na straně 28 a 29]

Barvení

Vlněná a lněná příze nebo tkanina se nejdřív vypraly a pak se obarvovaly mnoha různými barvami. Pro získání tmavšího odstínu bylo nutné přízi nebo látku ponořit do lázně několikrát. Barviva bývala velmi drahá. Barvený materiál se proto ždímal, aby se barvivo dalo použít znovu. Obarvená příze nebo látka se pak rozprostřela a nechala uschnout.

Lidé ve starověku sice neměli k dispozici syntetická barviva, ale dokázali vyrobit překvapivě rozmanitou škálu trvanlivých barev z rostlinné a živočišné říše. Například žlutá se získávala z listů mandloně nebo z rozdrcených slupek granátových jablek a černá z kůry granátovníku. Červená barva se vyráběla z kořenů mořeny barvířské nebo z červců rodu Kermes. Zdrojem modré byl indigovník. Kombinací pigmentů z různých druhů ostranek se získávaly odstíny od tmavě purpurové přes modrou až po karmínově červenou.

Kolik ostranek bylo zapotřebí k obarvení jednoho oděvu? Tento plž obsahuje tak malé množství pigmentu, že k obarvení jednoho roucha nebo pláště na tmavě purpurovou barvu bylo podle jedné studie nutné použít 10 000 těchto živočichů. Tomuto odstínu se proto někdy příhodně říkalo královský purpur. Za vlády babylónského krále Nabonida byla vlna obarvená purpurem údajně 40krát dražší než vlna jiných barev. Věhlasným dodavatelem této drahé barvy byl ve starověku Tyros, a proto začala být známá jako tyrský purpur.

[Obrázky]

Ulita ostranky

Lázeň na barvení purpurem, 2. nebo 3. století př. n. l., Tel Dor v Izraeli

[Podpisek]

The Tel Dor Project

[Rámeček a obrázek na straně 29]

Tkaní

K tomu, aby se z příze vyrobila látka požadované velikosti, se používá tkalcovský stav. Soustavě nití napjatých podélně se říká osnova a soustavě příčně napjatých nití útek. Útková nit se střídavě proplétá nad a pod nitěmi osnovy.

V biblických dobách se používal buď horizontální stav, který se pokládal na zem, nebo na výšku postavený vertikální stav. U některých vertikálních stavů se ke spodním koncům nití osnovy připevňovala závaží. Taková starověká závaží byla objevena na mnoha místech v Izraeli.

Tkaní patřilo mezi běžné domácí práce, ale někdy se tomuto řemeslu věnovali obyvatelé vesnice společně. Například v 1. Paralipomenon 4:21 je zmínka o „domu výrobců jemné tkaniny“, což bylo zjevně nějaké sdružení tkalců.

[Obrázek na straně 26 a 27]

Modrá příze a vlna obarvená na červenofialovo (2. Mojžíšova 26:1)