Patriarcha Job je popsán jako „bezúhonný a přímý“. (Job 1:1) Lot je označen jako „spravedlivý“. (2. Petra 2:8) A o Davidovi bylo řečeno, že dělal „to, co bylo správné“ v Božích očích. (1. Královská 14:8) Podívejme se ale blíž na to, jak tito muži žili. Uvidíme, 1. že dělali chyby, 2. že se z jejich příkladu můžeme hodně naučit a 3. že nedokonalí lidé mohou mít Boží schválení.

Job zažil řadu velkých těžkostí a zdálo se mu, že je to nespravedlivé. Dospěl k nesprávnému závěru, že Bohu je jedno, jestli v něj ztratí víru, nebo ne. (Job 9:20–22) Byl tak přesvědčen o své vlastní spravedlnosti, že ostatním připadalo, že se považuje za spravedlivějšího než Bůh. (Job 32:1, 2; 35:1, 2)

Lot váhal udělat rozhodnutí, které mělo být jednoduché. Velmi ho trápilo, že lidé v Sodomě  a Gomoře žijí nemravně. Dokonce kvůli jejich chování „trýznil svou spravedlivou duši“. (2. Petra 2:8) Bůh oznámil, že zamýšlí tato zkažená města zničit, a Lotovi dal možnost, aby se on a jeho rodina zachránili. Člověk by si představoval, že za takových okolností bude Lot mezi prvními, kdo odejdou. On ale v tomto klíčovém momentu otálel. Andělé, kteří byli posláni, aby Lota a jeho rodinu zachránili, ho museli vzít za ruku a vyvést z města do bezpečí. (1. Mojžíšova 19:15, 16)

David v jedné situaci projevil nedostatek sebeovládání a dopustil se cizoložství s manželkou jiného muže. Otřesné bylo, že aby tento hřích zakryl, nechal manžela té ženy zabít. (2. Samuelova, 11. kapitola) Bible říká, že „to, co David učinil, se v Jehovových očích jevilo jako špatné“. (2. Samuelova 11:27)

Job, Lot i David dělali chyby a některé z nich byly velmi závažné. Jak ale uvidíme, z celého srdce toužili poslušně sloužit Bohu. Svého jednání litovali a změnili se. Bůh se proto na ně díval příznivě a Bible je charakterizuje jako věrné muže.

Jelikož jsme nedokonalí, chybám se vyhnout nedokážeme. (Římanům 3:23) Když nějakou uděláme, musíme dát najevo, že svého jednání litujeme, a pak se ze všech sil snažit dát věci do pořádku.

Jak se Job, Lot a David snažili své chyby napravit? Job byl ryzí člověk. Poté co s ním Bůh rozmlouval, změnil svůj způsob uvažování a litoval  toho, co řekl. (Job 42:6) Lotův názor na nemravné jednání lidí v Sodomě a Gomoře byl v naprostém souladu s Božími měřítky. Jeho problémem bylo, že přechodně ztratil pocit naléhavosti. Lot nakonec z odsouzené oblasti utekl, a tak se ho vykonání Božího rozsudku nedotklo. Poslechl také příkaz, že se nemá ohlížet za tím, co nechal za sebou. David sice závažným způsobem porušil Boží zákon, ale upřímně toho litoval a prosil Boha o milosrdenství a tím ukázal, co je doopravdy v jeho srdci. (Žalm 51)

Skutečnost, že Bůh tyto tři muže hodnotil kladně, ukazuje, že na nedokonalé lidi má rozumné nároky. „Dobře zná naše utváření, pamatuje, že jsme prach.“ (Žalm 103:14) Jestliže tedy ví, že se chybám nedokážeme vyhnout, co od nás vlastně očekává?

Odpověď na otázku, jak můžeme získat Boží schválení, najdeme v Davidově radě jeho synu Šalomounovi. David řekl: „Ty, Šalomoune, můj synu, poznej Boha svého otce a služ mu s úplným srdcem.“ (1. Paralipomenon 28:9) Mít úplné srdce znamená milovat Boha a být rozhodnutý zjistit, co se mu líbí, a také to dělat. Neznamená to být dokonalý, ale znamená to přát si poslušně sloužit Bohu a být ochotný nechat se usměrnit. Díky své lásce k Bohu a touze ho poslouchat byl Job označen jako „bezúhonný“, Lot jako „spravedlivý“ a David jako ten, kdo „činil jen to, co bylo správné“ v Božích očích. Přestože se dopustili chyb, měli Boží schválení.

Když nás proti naší vůli napadnou špatné myšlenky, řekneme něco, za co se později stydíme, nebo uděláme něco, o čem si pak uvědomíme, že je špatné, čerpejme povzbuzení z příkladů, které jsme si ukázali. Bůh chápe, že nyní nejsme schopni jednat dokonale. Očekává ale, že ho budeme milovat a snažit se ho poslouchat. Pokud to budeme dělat, můžeme si být jisti, že Boží schválení budeme mít.