V sobotu 8. března 2014 byla po intenzivním pětiměsíčním biblickém školení slavnostně ukončena 136. třída Gileadu. Zkušení svědkové Jehovovi se v této škole učí ještě lépe plnit své úkoly a posilovat víru svých spoluvěřících. Programu naslouchalo celkem 11 548 posluchačů. Někteří byli přímo ve vzdělávacím středisku svědků Jehovových v Pattersonu, jiní se sešli na různých místech v Kanadě, na Jamajce, na Portoriku a ve Spojených státech a program sledovali prostřednictvím videopřenosu.

„Zachovejte si takový myšlenkový postoj.“ David Splane, člen vedoucího sboru svědků Jehovových a předsedající programu, svůj úvod založil na slovech z Filipanům 2:5–7: „Zachovejte si takový myšlenkový postoj, jaký měl i Kristus Ježíš.“ Když byl Ježíš na zemi, nesnažil se dosáhnout nějakého postavení, ale pokorně se namáhal ve službě pro Jehovu.

Například když ho pokoušel Ďábel, Ježíš pokaždé řekl „Je napsáno“ a potom citoval slova, která Mojžíš pronesl k izraelskému národu. (Matouš 4:4, 7, 10; 5. Mojžíšova 6:13, 16; 8:3) Ježíš byl pomazaným Božím Synem, a mohl proto mluvit ze své vlastní autority. Zachoval se však pokorně a svým jednáním ukázal, že si váží toho, co Mojžíš udělal. Podobně i my bychom si měli vážit schopností druhých a nešetřit chválou.

Bratr Splane také zdůraznil, jak Ježíš projevil správný myšlenkový postoj ke konci své pozemské služby. Ježíš v modlitbě k Jehovovi řekl: „Oslavil jsem tě na zemi, když jsem dokončil dílo, které jsi mi dal, abych je konal. Otče, nyní mě tedy oslav vedle sebe slávou, kterou jsem měl vedle tebe, dříve než byl svět.“ (Jan 17:4, 5) Ježíš netoužil po dalších výsadách. Prosil pouze o to, aby se po návratu do nebe mohl vrátit ke své původní práci. Studenti by Ježíše měli napodobovat tím, že se nebudou zaměřovat na to, jaké postavení po návratu ze školy budou mít, ale na práci, které se budou věnovat. Měli by být spokojení, i když třeba nedostanou žádné mimořádné výsady.

„Obětuj a nelituj.“ William Malenfant, pomocník vyučovacího výboru vedoucího sboru, vyzval studenty, aby napodobovali příklad apoštola Pavla a byli obětaví. Pavel se neohlížel za tím, čeho se kvůli službě vzdal. Řekl: „Nechávám všechno za sebou a upírám se jen k tomu, co je přede mnou. Mířím přímo k cíli.“ (Filipanům 3:13, 14, Slovo na cestu)

Pokud studenti nebudou litovat obětí, které přinášejí, budou tím napodobovat starověké i novodobé Boží služebníky. Bratr Malenfant se zmínil o sestře jménem Clara Gerberová-Moyerová, která od dětství sloužila Jehovovi. Napsala: „Je to nádherná výsada, že za sebou mohu vidět více než osmdesát let oddané služby Bohu – a nemám čeho litovat! Kdybych mohla žít svůj život znovu, žila bych stejným způsobem.“

„Ohlašujte Království s anděly a jako andělé.“ Gerrit Lösch, člen vedoucího sboru, ukázal studentům, z jakých dvou mimořádných věcí se mohou těšit ti, kdo ohlašují poselství o Království. Za prvé, slouží v úloze andělů. Hebrejské a řecké slovo, které je v Bibli přeloženo jako anděl, může totiž znamenat také „posel“. A za druhé, stejně jako kdysi Filip, studenti kážou dobrou zprávu pod vedením andělů. (Skutky 8:26–35)

Bratr Lösch potom vyprávěl, co někteří svědkové Jehovovi zažili v kazatelské službě. Například bratr Gabino z Mexika zaklepal na jedny dveře čtyřikrát, ačkoli jindy klepe maximálně dvakrát. Otevřel mu muž, který řekl, že si zrovna chtěl vzít život. Vysvětlil: „Když jste klepal počtvrté, měl jsem kolem krku smyčku. Ale sundal jsem si ji a šel jsem otevřít. Děkuji vám, že jste to nevzdal, protože jinak bych se oběsil.“

Takové věci se mohou stát pouhou shodou okolností. Víme ale, že v mnoha případech to tak není. Podobné zkušenosti dokazují, že celosvětovou kazatelskou činnost vedou andělé. (Zjevení 14:6)

„Ctihodní získají požehnání.“ Michael Burnett, jeden z instruktorů školy Gilead, mluvil o příkladu Jabece. O tomto potomkovi Judy je v Bibli napsáno, že byl „ctihodnějším než jeho bratři“. Modlil se k Bohu: „Kéž bys mi požehnal a rozšířil mé území! Kéž by tvá ruka byla se mnou a chránila mě od zlého, abych neměl trápení!“ (1. Paralipomenon 4:9, 10, Bible21)

Jehova označil Jabece za někoho ctihodného. Jeho příklad mohou studenti napodobovat tak, že budou konkrétní ve svých modlitbách. Mohou Jehovu například prosit, aby jim pomohl uplatňovat to, co se v Gileadu naučili. Mohou ho také žádat, aby je chránil před neštěstím. Nemohou samozřejmě očekávat, že je Bůh ochrání před veškerými problémy, ale mohou prosit o to, aby je nepřemohl zármutek nebo účinky zla. Bůh Jabece vyslyšel a totéž udělá i pro studenty.

„Udržujte svůj oheň.“ Mark Noumair, další instruktor Gileadu a také pomocník vyučovacího výboru, založil svůj proslov na 1. Tesaloničanům 5:16–19. Stejně jako doslovný oheň potřebuje k tomu, aby hořel, palivo, kyslík a zdroj tepla, studenti mohou využívat tři prostředky, které jim pomohou, aby neustále hořeli nadšením pro službu.

Na tyto prostředky poukazují tři biblické rady. Za prvé, „vždy se radujte“. (1. Tesaloničanům 5:16) Radost je palivem pro nadšení. Studenti ji mohou získat, když budou s oceněním přemýšlet o tom, že mají Boží schválení. Za druhé, „ustavičně se modlete“. (1. Tesaloničanům 5:17) Modlitba je jako kyslík, který vdechuje ohni život. Měli bychom se modlit dlouze, což nám pomůže, abychom s Jehovou mluvili z celého srdce. Za třetí, „ve spojitosti se vším vzdávejte díky“. (1. Tesaloničanům 5:18) Pokud jsme vděční, posilujeme tím svůj vztah s Jehovou a našimi bratry. Bratr Noumair dodal: „Udržujte si hřejivé pocity vděčnosti a braňte se chladnému duchu kritiky.“

„Chvalte Jehovu spolu s nebesy.“ Sam Roberson, instruktor z oddělení pro teokratické školy, se v úvodu svého proslovu zmínil o biblických vyjádřeních, která ukazují, že slunce, měsíc a hvězdy chválí Jehovu. (Žalm 19:1; 89:37; 148:3) Během školení měli i studenti možnost chválit Jehovu, a to v kazatelské službě. Některé zážitky sami předvedli. Například jeden student dal při jízdě autem přednost muži na vozíku, který chtěl přejít ulici. Muž na bratra vděčně mávnul. Bratr pak vystoupil z auta a šel mu za jeho gesto poděkovat. Začali si spolu povídat a muž přijal nabídku biblického studia. Za dobu, kdy studium probíhalo, měl bratr příležitost vydat svědectví několika dalším lidem, kteří za mužem přišli na návštěvu. Sedm z nich nakonec začalo také studovat. A to vše díky jednomu přátelskému rozhovoru.

„Zesilte díky vyučování od Boha.“ Donald Gordon, pomocník vydavatelského výboru, vedl interview se dvěma páry z řad studentů. Jeden z bratrů uvedl, že v průběhu školy byla několikrát zdůrazněna slova z Efezanům 3:16–20. „Zesílit“ mohou studenti díky pokoře, přístupnosti a vědomí, že Jehova má pro každého svědka dostatek práce. Jedna sestra vzpomínala, jak je instruktor povzbuzoval, aby nebyli jako velká ryba v malém akváriu, kde není prostor k růstu, ale spíš jako malá ryba v obrovském oceánu. Sestra řekla: „Naučila jsem se, že pokud se budu v organizaci chovat jako menší, Jehova mi pomůže duchovně růst.“

„Jehova na vás nezapomene.“ Hlavní proslov přednesl Mark Sanderson, člen vedoucího sboru. Založil ho na Nehemjášově modlitbě: „Pamatuj přece na mne, můj Bože, pro dobré.“ (Nehemjáš 5:19; 13:31) Nehemjáš neměl strach, že na něj a jeho službu Jehova zapomene. Uvedenými slovy žádal Jehovu o to, aby na něj pamatoval s láskou a aby mu žehnal.

Studenti mohou důvěřovat tomu, že pokud budou uplatňovat to, co se v Gileadu naučili, Jehova bude pamatovat i na ně. Jednou z věcí, které si připomínali, bylo to, že jejich nejsilnějším motivem pro službu by měla být hluboká láska. (Marek 12:30) Abraham miloval Jehovu celým srdcem a ten na něj s láskou pamatoval. Dokonce asi tisíc let po Abrahamově smrti ho Jehova označil za svého přítele. (Izajáš 41:8)

Bratr Sanderson potom studenty povzbudil, aby nezapomínali na lásku k bližním, zejména ke svým spoluvěřícím. (Marek 12:31) Stejně jako dobrý Samaritán, který „se prokázal jako bližní tomu muži, který padl mezi lupiče“, by studenti měli být iniciativní a pomáhat těm, kdo to potřebují. (Lukáš 10:36) Tuto myšlenku doložil na příkladu Nicholase Kovalaka, absolventa Gileadu, který sloužil jako oblastní dozorce. Byl známý svou srdečností a láskou. Jednou mluvil s jiným cestujícím dozorcem a jeho manželkou o tom, jak mají sloužit. Doporučil jim: „Začněte hned zkraje dne, zkraje týdne, zkraje měsíce, zkraje roku.“ Potom si ale několik dní všímal, s jakou námahou sestra slouží, a nakonec jí poradil: „Zapomeň, co jsem ti říkal. Už teď je toho na tebe moc. Zkus trochu zpomalit, ať můžeš Jehovovi sloužit dál.“ Jeho laskavá a soucitná rada sestře pomohla, aby v celodobé službě pokračovala další desítky let.

Nakonec bratr Sanderson studenty povzbudil, aby to, co se naučili, předávali druhým. (2. Timoteovi 2:2) Naplní tím účel svého školení a budou tak posilovat své spoluvěřící. Mohou si potom být jistí, že na ně Jehova nezapomene. (Žalm 20:1–5)

Závěr. Studenti dostali diplomy a jeden z absolventů přečetl děkovný dopis od celé třídy. Patnáct studentů pak uzavřelo program tím, že bez hudebního doprovodu zazpívali píseň číslo 123, „Pastýři – dary v podobě lidí“.