Kdo se skrývá za okultismem?

O NAŠEM Stvořiteli Bible říká: „Bůh je světlo a ve spojení s ním není vůbec žádná tma.“ (1. Jana 1:5) Tento výrok je pravdivý především v duchovním ohledu. Mohl by tedy za okultismem stát pravý Bůh? Nebo je za ním spíše nějaká temná síla?

K okultním praktikám patří věštění a spiritismus, což zahrnuje astrologii, numerologii, hádání z ruky, magii nebo také spojení s „mrtvými“ a zaklínání. Tyto praktiky mají velmi dlouhou historii a většina z nich pochází ze starověkého Babylónu, jehož rozvaliny leží v Iráku. (Izajáš 47:1, 12, 13) Z tohoto města se okultní zvyklosti rozšířily do celého starověkého světa a hluboce zakořenily v mnoha kulturách a civilizacích.

Zamysleme se nad tím, co se stalo ve městě Filipy ve starověké Makedonii. Malá skupina křesťanů, k níž patřil apoštol Pavel a lékař Lukáš, tam potkala dívku, která měla okultní schopnosti. Povšimněte si, jak Lukáš odhalil skrytý zdroj jejích schopností. V biblické zprávě, kterou zapsal, říká: „Potkala [nás] nějaká služka, která měla ducha, démona věštby.  Opatřovala svým pánům velký zisk tím, že provozovala umění předpovídat.“ (Skutky 16:16–18)

Schopnosti, které tato dívka měla, nepocházely od pravého Boha Jehovy, ale od ničemného ducha neboli démona. Pavel a jeho společníci jí proto odmítli naslouchat. Možná si teď ale říkáte: Kdo jsou vlastně démoni? A kde se vzali? Odpověď nám znovu dává Bible.

Kdo jsou démoni?

Dávno před tím, než Jehova vytvořil lidi, stvořil v nebi nespočetné množství inteligentních duchovních bytostí neboli ‚Božích synů‘. (Job 38:4, 7) Podobně jako lidé i oni mají svobodnou vůli. Po dlouhou dobu byli Bohu věrní, ale toto šťastné období náhle skončilo. Jak k tomu došlo?

Po stvoření prvních lidí jeden duchovní tvor začal dychtit po něčem, na co neměl právo, totiž být uctíván. Podobně jako břichomluvec používá loutku, tento ničemný anděl použil hada a oklamal první ženu Evu — podnítil ji k tomu, aby neposlechla svého Stvořitele. (1. Mojžíšova 3:1–6) Bible o tomto vzpurném andělovi říká, že je to „ten prahad, který je nazýván Ďábel a Satan“. (Zjevení 12:9) Ježíš ho nazval „zabijákem“, který „nestál pevně v pravdě“ a dodal: „Když mluví lež, mluví podle své vlastní povahy, protože je lhář a otec lži.“ (Jan 8:44)

Během času se k Satanově vzpouře připojili další duchovní „synové pravého Boha“. (1. Mojžíšova 6:1, 2) V Bibli se o nich později mluví jako o ‚andělech, kteří zhřešili‘ a „kteří si neudrželi své původní postavení, ale opustili své vlastní správné bydliště“ neboli své přidělené místo v nebi. (2. Petra 2:4; Juda 6) Těmto andělům se začalo říkat démoni. (Jakub 2:19) Jsou rozhodnuti odvést co nejvíce lidí od pravého uctívání, stejně jako se jim to podařilo v případě mnoha Izraelitů ve starověku. (5. Mojžíšova 32:16, 17) Tak jako v minulosti i dnes k tomu Satan a démoni vychytrale používají náboženské lži. (2. Korinťanům 11:14, 15)

Před démony je nutné se chránit

Přestože zlí duchové mají nadpřirozené schopnosti, můžeme se ‚proti nim postavit‘ úspěšně, a to díky Boží pomoci. (1. Petra 5:9) Abychom však tuto pomoc získali, musíme poznat, co od nás Bůh vyžaduje, a podle těchto požadavků jednat. Apoštol Pavel svým spolukřesťanům napsal: „Nepřestali [jsme se] za vás modlit a prosit, abyste byli naplněni přesným poznáním jeho vůle ve vší moudrosti a duchovním pochopení, abyste chodili hodni Jehovy, abyste se mu plně líbili.“ (Kolosanům 1:9, 10)

K těm, kdo toto ‚přesné poznání‘ získali, patřila i řada obyvatel města Efezu, kteří provozovali okultismus. Povšimněte si, jak je poznání pravdy ovlivnilo. Bible uvádí: „Značný počet těch, kdo provozovali magická umění, snesl své knihy a přede všemi je spálil.“ Tyto knihy „měly hodnotu padesáti tisíc kousků stříbra“, což rozhodně nebyla malá částka. (Skutky 19:17–19) Odvážný příklad Efezanů  byl zaznamenán k našemu užitku. (2. Timoteovi 3:16)

Praktické zásady

K dispozici máme i celou řadu dalších praktických rad, jak se před démony chránit. Uvažujme o následujících zásadách uvedených v Bibli.

„Nevěřte každému inspirovanému výroku, ale zkoušejte inspirované výroky, abyste viděli, zda pocházejí od Boha.“ (1. Jana 4:1) Náboženské výroky můžete zkoušet tak, že je porovnáte s tím, co říká Bible. (Skutky 17:11) Nicméně některé výroky astrologů, jasnovidců, spiritistických médií a šamanů mohou být skutečně pravdivé. Například i zmíněná dívka z města Filip, která byla pod vlivem démona, mluvila pravdu, když o apoštolu Pavlovi a jeho společnících řekla: „Tito lidé jsou otroci Nejvyššího Boha, kteří vám zvěstují cestu záchrany.“ (Skutky 16:17) Pavel se svými společníky ji ale mezi sebe nepřijal. Namísto toho ničemnému duchu nařídil, aby z ní vyšel.

„Podřiďte se tedy Bohu, ale postavte se proti Ďáblu, a uprchne od vás.“ (Jakub 4:7) Démoni jsou Božími i našimi nepřáteli. O tyto temné síly se nezajímejme ani ze zvědavosti. Naopak se podřiďme Bohu, a to tím, že budeme dbát na jeho láskyplná nařízení, která nejsou břemenem. (1. Jana 5:3) Starověkému izraelskému národu Bůh například řekl toto: „Neměl by se v tobě najít nikdo, . . . kdo používá věštění, kdo provozuje magii, ani nikdo, kdo hledá znamení, ani kouzelník, ani ten, kdo spoutává jiné zaklínáním, ani nikdo, kdo se radí se spiritistickým médiem nebo s tím, kdo z povolání předpovídá události, ani nikdo, kdo se dotazuje mrtvých. Každý, kdo tyto věci dělá, je totiž něčím odporným Jehovovi.“ (5. Mojžíšova 18:10–12) Boží pohled na tyto věci se nezměnil. (Galaťanům 5:19, 20)

‚Není žádné neblahé zaklínadlo proti Jehovovým služebníkům.‘ (4. Mojžíšova 23:23) Ti, kdo se chtějí Bohu líbit, se démonů nemusí bát. Ničemní duchové se totiž před Bohem „třesou“, protože jsou si vědomi jeho ohromné moci, kterou nakonec použije k tomu, aby je zničil. (Jakub 2:19) Bůh ‚ukáže svou sílu ve prospěch těch, jejichž srdce je vůči němu úplné‘ a „nikdy nedovolí, aby se spravedlivý potácel“. (2. Paralipomenon 16:9; Žalm 55:22)

„Živí si . . . uvědomují, že zemřou; ale pokud jde o mrtvé, ti si neuvědomují naprosto nic.“ (Kazatel 9:5) Boží Slovo říká, že mrtví jsou prostě mrtví. Nemohou už nikomu ublížit, a proto se jich nemusíme bát. (Izajáš 26:14) Aby démoni lidi obelstili, vydávají se někdy za duchy zemřelých. To by mohlo vysvětlit, proč se stává, že projevy takového „ducha“ neodpovídají laskavé povaze zemřelého člověka, za něhož se „duch“ vydává.

„Nemůžete pít Jehovův pohár a pohár démonů.“ (1. Korinťanům 10:21, 22) Ti, kdo opravdu milují Jehovu, se vyhýbají knihám, filmům a počítačovým hrám, jež vycházejí z okultismu nebo okultní praktiky nějak propagují. * „Nepostavím si před oči nic neužitečného,“ píše se v Žalmu 101:3. A ještě závažnější je skutečnost, že zábava spojená s okultismem často oslavuje násilí a nemravnost, což jsou věci, které ti, ‚kdo milují Jehovu‘, zcela zavrhují. (Žalm 97:10)

Démoni se vždy snažili před lidmi skrývat svou pravou tvář. Úplně se jim to však nepodařilo. Prostřednictvím Bible Jehova odhalil, jací skutečně jsou — podlí lháři a krutí nepřátelé lidstva. Jak propastný rozdíl je mezi nimi a naším Stvořitelem, Jehovou Bohem! Ten nás miluje, vždy nám říká pravdu a přeje si, abychom žili šťastně po celou věčnost. O tom bude pojednávat i následující článek. (Jan 3:16; 17:17)

[Poznámka pod čarou]