MLADÍ LIDÉ SE PTAJÍ

Máme se rozejít? (1. část)

PŘEHRÁT V JAZYCE

Někdy je rozchod tím nejlepším, co můžeš udělat. Uvažuj o tom, co zažila Jill. Vzpomíná: „Nejdřív mi lichotilo, že se můj kluk pořád zajímá o to, kde a s kým jsem byla a co jsem dělala. Ale došlo to tak daleko, že už jsem nemohla trávit čas s nikým jiným. Žárlil dokonce i tehdy, když jsem byla se svou rodinou, zvlášť s mým tátou. Když jsem náš vztah ukončila, strašně se mi ulevilo.“

Něco podobného musela řešit i Sarah. Začala si všímat, že její přítel John je sarkastický, hrubý a že se mu nedá ničím zavděčit. Sarah vypráví: „Jednou k nám přišel o tři hodiny později. Když mu mamka otevřela, úplně ji ignoroval a jen řekl: ‚Jdeme. Máme zpoždění.‘ Neřekl: ‚Mám zpoždění‘, ale ‚Máme zpoždění‘. Měl se omluvit a vysvětlit, proč nepřišel včas. A hlavně se měl k mamce chovat slušně.“

Když se něco takového stane jen výjimečně nebo když ti na tom druhém vadí jen jedna špatná vlastnost, neznamená to automaticky, že je váš vztah odsouzen k zániku. (Žalm 130:3) Sarah si ale uvědomila, že to, jak se John zachoval, nebylo momentální selhání, ale že tak jedná často, a proto se rozhodla vztah s ním ukončit.

Co když podobně jako Jill a Sarah zjistíš, že ten, s kým chodíš, by pro tebe nebyl dobrým manželským partnerem? Pak své pocity nepřehlížej. I když pro tebe může být těžké si to připustit, nejlepší zřejmě bude takový vztah ukončit. V Příslovích 22:3 se říká: „Chytrý je ten, kdo uviděl neštěstí a pak se jde skrýt.“

Je pravda, že ukončit vztah není vůbec jednoduché. Ale manželství je trvalý svazek, a proto je lepší chvíli se trápit teď než pak litovat po celý zbytek života.