„Někdy dokážu svůj jazyk zkrotit, ale jindy to vypadá, jako by se spojení mezi mozkem a pusou přerušilo.“ (James)

 „Když jsem nervózní, mluvím bez přemýšlení. A když jsem v pohodě, tak zase mluvím víc, než bych měla. Takže v podstatě se dá říct, že to vždycky zvorám.“ (Marie)

 Bible říká, že „jazyk je oheň“ a že i „malý oheň stačí, aby zapálil ... velkou lesnatou krajinu“. (Jakub 3:5, 6) Stává se ti často, že řekneš nějakou hloupost a přiděláš si tím problémy? Pokud ano, tenhle článek je právě pro tebe.

•  Proč říkám hlouposti?

•  Jak jazyk zkrotit

•  Jak to vidí jiní mladí

 Nedokonalost. Bible říká: „Všichni ... mnohokrát klopýtáme. Jestliže někdo neklopýtá ve slovu, je to dokonalý muž.“ (Jakub 3:2) Lidé nedokážou všechno dělat perfektně. Stejně jako se nám snadno může stát, že při chůzi klopýtneme, může se nám stát, že při řeči proneseme nějakou hloupost.

 „Mám nedokonalý mozek a nedokonalý jazyk, takže by byl nesmysl říct, že je dokážu dokonale ovládat.“ (Anna)

 Upovídanost. Bible říká: „V hojnosti slov nechybí přestupek.“ (Přísloví 10:19) Když člověk moc mluví – a málo ostatní poslouchá – je pravděpodobnější, že řekne něco, čím se druhých dotkne.

 „Nejchytřejší lidi v místnosti nejsou vždycky ti, co nejvíc mluví. Ježíš byl nejchytřejší člověk, jaký kdy na zemi žil, a přesto někdy mlčel.“ (Julia)

 Sarkasmus. Bible říká, že někdy člověk „mluví neuváženě, jako by bodal mečem“. (Přísloví 12:18) Jeden příklad takové bezmyšlenkovité mluvy je sarkasmus – kousavé poznámky, kterými se někdo strefuje do druhých. Ti, kdo sarkasmus používají, možná řeknou: „Jenom jsem si dělal legraci.“ Ale na tom, když někdo shazuje druhé, není nic k smíchu. Bible nás vybízí, abychom druhé neuráželi ani jim jinak slovně neubližovali. (Efezanům 4:31)

 „Ráda vtipkuju a bavím druhé. Jenže pak to má tendenci sklouzávat k sarkasmu a ten mě často dostane do problémů.“ (Oksana)

 Naučit se ovládat svůj jazyk nemusí být jednoduché, ale rady z Bible ti v tom můžou pomoct. Podívej se na některé z nich.

 „Vypovídejte se ve svém srdci ... a mlčte.“ (Žalm 4:4)

 Nejlepší odpověď je někdy žádná odpověď. „Když jsem naštvaná, tak věci většinou vidím jinak než potom, co vychladnu,“ říká Laura. „Když se uklidním, jsem často ráda, že jsem neřekla to, co mě zrovna napadlo.“ Někdy stačí se aspoň na pár vteřin zastavit a pomůže ti to neříct nějakou hloupost.

 „Vždyť ucho provádí zkoušku slov, právě jako patro ochutnává [jídlo].“ (Job 34:3)

 Jestli si chceš ušetřit nepříjemné chvilky, zkus nejdřív „provést zkoušku“ toho, co chceš říct. Uděláš to tak, že si položíš následující otázky:

•   Je to pravda? Je to laskavé? Je to nezbytné? (Římanům 14:19)

•   Jak bych se cítil, kdyby to někdo řekl mně? (Matouš 7:12)

•   Bude z toho vidět, že mám úctu k názoru toho druhého? (Římanům 12:10)

•   Hodí se to říct v téhle situaci? (Kazatel 3:7)

 „Každý ať pokorně pokládá druhé za přednější, než je sám.“ (Filipanům 2:3, Jeruzalémská bible)

 Tahle rada ti pomůže přemýšlet o druhých pozitivně. To zase povede k tomu, že některé věci hned neřekneš nahlas, ale nejdřív se zamyslíš. A když už je příliš pozdě a ty jsi něco nepěkného vypustil z pusy, pokora ti pomůže se omluvit – a to co nejdřív. (Matouš 5:23, 24) Buď odhodlaný, že příště budeš svůj jazyk držet na uzdě.